Jo Nesbo

Netopýr

2013, Kniha Zlín, přeložila Kateřina Krištůfková

V malém intimním sále St. George’s Theatre bylo plno a v okamžiku, kdy se zvedla opona, tu panovala skvělá atmosféra. Tedy opona se vlastně nezvedla, nýbrž spadla. Klauni se nejdříve zarazili a hleděli popleteně ke stropu, odkud se opona náhle uvolnila, diskutovali spolu a mohutně přitom gestikulovali, načež začali bezcílně pobíhat, aby dostali oponu z jeviště, přitom o sebe zakopávali a omluvně zdravili svými klobouky publikum. Následoval smích a přívětivé výkřiky. Zdálo se, že účinkující mají v sále dost přátel a známých. Jeviště bylo uklizeno, přeměněno na popraviště a za doprovodu táhlého monotónního smutečního pochodu, hraného na jednoduchý bubínek, vkráčel na scénu Otto.

Harry spatřil gilotinu a okamžitě pochopil, že jde o variantu stejného čísla, které viděl v The Power House. Očividně dnes měla být popravena královna, neboť Otto byl oblečen do červených plesových šatů a měl mohutnou dlouhou bílou paruku a bíle napudrovaný obličej. Kat měl rovněž nový kostým, černou přiléhavou kombinézu s velkýma ušima a jakousi „blánou“ pod pažemi, a podobal se tak ďáblovi.

Nebo netopýrovi, pomyslel si Harry.

Sekera v gilotině byla vytažena do výše, pod čepel byla umístěna dýně a sekera byla spuštěna. Dopadla se zaduněním až dolů, jako by tam dýně vůbec neležela. Kat triumfálně zvedl obě poloviny velké zeleniny do vzduchu, publikum bouřilo a pištělo. Po několika srdceryvných scénách, kdy královna plakala a prosila o milost a marně se snažila zalíbit se černooděnci, byla za velkého pobavení publika dovlečena ke gilotině, zpod šatů jí přitom trčely roztažené nohy.

Sekera byla opět vytažena do výše a bubínek začal stále hlasitěji vířit, světla na jevišti postupně pohasínala.

Wadkins se naklonil vpřed:

„Takže blondýny vraždí i na jevišti?“

Víření bubnu bylo stále hlasitější. Harry se rozhlédl, publikum bylo jako na jehlách, někteří se předkláněli s otevřenými ústy, jiní si zakrývali oči. Takto zde sedávaly generace lidí déle než sto let a nechávaly se bavit i děsit stejným číslem. Jako v odpověď na Harryho myšlenky se k němu naklonil Wadkins.

„Násilí je jako coca-cola a bible. Klasika.“