Kdyby byla zpěvačka a houslistka Iva Bittová řekou, nikdy by nezamrzala. Alespoň doposud. Z nové nahrávky improvizací, jíž Bittová debutuje u mnichovského vydavatelství ECM, však teče chladná voda a místy se vylévá z koryta.
Bittová se tu vzdaluje písňové formě, byť si na druhý břeh bere vše, co utvářelo její hudební totožnost: útržky židovské, romské, křesťanské i moravské muziky, jazyk moderní vážné hudby či hrdelní zpěvy sibiřských národů. Ze všeho nejvíc ale na nové desce připomíná cestovatelku v čase, která se pomalými tóny houslí snaží v tvůrčím impulzu předat, co zjistila o světě.
Je to příliš abstraktní? To je ale i čtyřicet minut improvizovaného sólového projevu a hry na housle. Není za nimi nic konkrétního, jen tvůrčí impulzy a "problikávající" okamžitost. Proč je Bittová tak tichá, copak se propadla do země? Doslova. Na novém albu jako by zpěv vycházel z jiného místa, je podstatně vzdušnější, napojený na cosi mimo naše vnímání. Soustavné pauzy, které zpěvačka do kompozic zařazuje, posluchače obrací k sobě samému. Jako by Bittová hudbou promlouvala k druhému.
A z hlubin ticha a ozvěny se dere ještě něco: pocit, že to, co Bittová přenáší, má všeobecnou platnost. Její hudba je životadárná, vdechuje, kdežto posluchač zakouší. Jako by tu ožívala dávno zapomenutá funkce hudby a způsob jejího přijímání.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
