Recenze: Čtyřruký pianista Brad Mehldau hrál v Praze hurikánový jazz

Čtyřrukého boha Šivu v neděli připomínal klavírista Brad Mehldau, který do pražského Lucerna Music Baru přivezl svůj nový projekt Mehliana. Díky jazzovému festivalu Agharta tak Češi naživo slyšeli ranou verzi duetu, který Mehldau nečekaně od kláves a syntezátorů vede s bubeníkem Markem Guilianou. 

Mehldau, jedna z nejvýraznějších osobností současného jazzu, se tentokrát obklopil trojími klávesami (u levé ruky Moog, vpravo repasovaný Wurlitzer a nad ním Prophet), čtyřmi pedály a iPadem s útržky not. Maximálně ho zaměstnává formování podivně kosmických tónů, psychedelických vrstev a analogových retrozvuků, jimž mění výšky a zabarvení. Jeho samply by se mohly klidně jmenovat Kvak a Žbluňk. Jsou samé bzzt a psst. Soustavná salva blikajících kontrolek, kterým Mehldau bleskurychlými chapadly udílí povely jako dispečer vesmírné lodi ze Star Treku. 

Jen příležitostně klávesy nabírají funkce a vzniká například groovující levačka, která podbírá figury jako v jazzrocku, případně vytváří kontrapunkt. Jestli ale mají Mehldauovy zvuky něco společného, je to určitý pulz, jímž nepřetržitě dýchají, přilétají či se všelijak chvějí. Pestrost jim dodává bubeník Guiliana, jenž střídá zlomené beaty veskrze junglového a drum’n’bassového střihu (podobné mísení stylů s jazzem na české scéně provozuje trio Sato-San To).