Festival spisovatelů probíral revoluce a nepřímo se označil za disidenta

Tématem letošního setkání předních světových spisovatelů v Praze se stala otázka, jakým způsobem se v literatuře zrcadlí vznik nových států a změny v sebeurčení národů v důsledku rozpadu koloniálního systému, emancipace zemí bývalého komunistického bloku nebo série revolucí Arabského jara.

Revoluce obecně se stala jedním z nejdiskutovanějších témat festivalu, který letos nesl podtitul Zrození národů.

Ve středeční debatě vedené Tomášem Sedláčkem, jíž se na Nové scéně Národního divadla zúčastnili Alžířan Yasmina Khadra, Portugalec Miguel Sousa Tavares a egyptský spisovatel Sun'alláh Íbráhím, přišla řeč na vztah revoluce a evoluce (a písmenu R, které je dělí a které mimo jiné označuje ochrannou známku), a na otázku, nakolik je revoluce skutečně účinným prostředkem politické změny. 

Khadra s Tavaresem se shodli, že se bojí lidí, kteří chtějí rychle měnit svět a revoluce víceméně odsoudili. Načež Tavares přišel s tím, že nejlepší revolucí bylo založení Evropské unie, což bylo téma, kterého se – ve vztahu k ekonomické krizi – Sedláček rád chytil. Probírány byly i různé recepty, jak čelit diktátorům, případně se jich zbavit: doporučováno bylo otupení alkoholem či jinými omamnými látkami. 

Trochu seriózněji pak byla (místy až příliš idealizovaně) vyzdvihována síla kultury jako všeléku a společného ideálu, který ukazuje cestu k toleranci a smíru, a také cestu pryč z nesvobody (bez ohledu a výraznějšího připomenutí na to, že kultura samozřejmě může sloužit – a také to často dělala – účelům zcela opačným).