Devadesát let od úmrtí Marcela Prousta (1871-1922) se loni v Česku příliš nepřipomínalo. Výjimkou byla velmi pěkně udělaná reedice nejslavnějšího, šestidílného opusu francouzského spisovatele Hledání ztraceného času v překladu Jiřího Pechara, který svůj skvělý převod ze sedmdesátých let znovu přehlédl a upravil a spolu s Proustem tak založil na svou nesmrtelnost, minimálně ve všech literárních okruzích budoucnosti.
Ve stínu velkého díla bohužel ušla pozornosti kniha Jiřího Konůpka Proust a jeho románový svět. Jedinou ucelenou českou kritickou práci, která byla o Proustovi napsána, sepsal Konůpek na konci šedesátých let, knižně ale vyšla až po smrti autora (1968), navíc jen v samizdatu. I po listopadu 1989 se na ni zapomnělo, a to bylo konečně třeba napravit.
Konůpkova studie je obdivuhodná v mnoha ohledech. Autor dokázal vstřebat snad všechny důležité dobové interpretace Proustova díla, včetně tehdy nejnovějšího a velmi originálního výkladu francouzského filozofa Gillese Deleuze Proust a znaky, který vyšel v devadesátých letech i v Česku a jenž jako ostrá břitva přetíná všechny tradiční výklady.
Ještě na vás čeká 90 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!
Máte již předplatné? Přihlaste se.
Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.
Nákup jednoho článku
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.
Přihlaste se
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.
Nemáte ještě účet? Zpět na zadání e-mailu »
Jste přihlášen jako
Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.