Velký Gatsby se nechal strhnout vlastní show. Filmu o neopětované lásce chybí srdce

Americký filmový průmysl o sobě z principu mlží. Někdy ale bezděky odhalí pozoruhodnou pravdu. Naposledy v případě čtvrté filmové adaptace novely předního představitele americké moderny F. Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby v režii Baze Luhrmanna, jenž včera zahájil festival v Cannes a dnes má českou premiéru.

Server Boxofficemojo ve své rubrice srovnávající komerční potenciál podobného typu filmů poměřoval Gatsbyho nikoliv třeba s Titanikem – jak by se nabízelo kvůli Leonardu DiCapriovi v titulní roli utopické romance –, ale... se Sexem ve městě. Najednou celý fantasmagorický ohňostroj vypravěčské marnosti, v nějž Luhrmann Gatsbyho proměnil, dává smysl.

Teoretická láska

Na první pohled tvoří Luhrmann a Velký Gatsby ideální pár. Jako hlavní postavy Fitzgeraldovy předlohy – bohatý a tajemný Jay Gatsby (DiCaprio) a vdaná Daisy, jeho láska (Carey Mulliganová), jež mu kdysi unikla, "protože bohaté dívky si neberou chudé chlapce", a vdala se na úrovni za dědice Toma Buchanana. Na jedné straně tragická love story zasazená jako ornament art deca do zběsilých, dekadentních "jazzových" dvacátých let nově se rodící americké modernity se všemi ekonomickými i společenskými dopady. Na straně druhé tvůrce, jemuž se podařilo atraktivně zmodernizovat do války gangů klasiku všech romancí Romea a Julii Williama Shakespeara.

Luhrmannovo jméno tak slibovalo nejen spektakulární velkofilm podobný stylem i intenzitou Gatsbyho večírkům poháněným pocitem, že zítra skončí mládí. Že zítra skončí svět. Ale i to, že se mu podaří polapit onu unikavou podstatu novely zachycující úpadek amerického impéria, exces, idealismus, schopnost vycítit příležitost i neschopnost podřídit se diktátu změny, na němž stojí americký sen. Příslib tajnosnubně znásobený v bravurním traileru plném zámlk, nuancí a vizuálních i hudebních náznaků. Jenže i ta největší láska na papíře může narazit na praxi reality.