Slečna Jairová v Dlouhé připomíná inscenace Pratchetta nebo hříčky od Monty Python

Poselství novozákonního příběhu o tom, jak Kristus vzkřísil dceru Jairovu, spočívá především ve víře, naději a jejich důležitosti ve zdánlivě beznadějných situacích. Co si ale počít, když o to vzkříšení nakonec nikdo včetně zesnulé dívky zrovna nestojí?

Tak nějak se ptá belgický dramatik Michel de Ghelderode ve svém osmdesát let starém groteskním apokryfu Slečna Jairová, dalším z řady zdánlivě nehratelných textů, o něž se pokouší režisérka Hana Burešová s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem v pražském Divadle v Dlouhé.

Svět Ghelderodových her je světem dráždivých kontrastů, v němž se zrcadlí obrazy Hieronyma Bosche či Pietera Brueghela. Potkává se tu vysoké a nízké, duchovní a světské - v tomto případě pašije s lidovou smíchovou kulturou.