Carlos Relvas fotil moderně už před sto lety, doteď ležel zapomenutý v blátě

Kdyby se lidé na fotografiích Carlose Relvase neprocházeli po pláži nastrojení do staromódních obleků a těžkých sukní, jeden by si mohl myslet, že se dívá na snímky pořízené včera.

Přestože věk fotografií, vystavených nyní v pražské Galerii Rudolfinum, přesahuje jedno století, není z nich cítit patina zašlých časů ani nepřirozená strnulost, s jakou lidé na raných záběrech obvykle třeští zrak.

Naopak - žena ve zdobeném kroji se dívá do dálky, jako by jí bylo lhostejné, že paprsek světla jako kouzlem zvěčňuje její obraz na kousek skla. Na jiném snímku se mladá tmavovláska napůl stydlivě, napůl rozpustile směje do objektivu a rukou si zakrývá půlku tváře. Její portrét je hravou studií dívčí duše - nikoli vážnou a důstojnou vizitkou, ale fotografií vytvořenou pro radost.