Recenze: Muž z oceli je zbytečně epický. A stydí se za to, že je Superman

Když v roce 1978 přišel do kin celovečerní Superman s Christopherem Reevem, stal se ledoborcem, který prorazil cestu dnešní vlně superhrdinských filmů. Je tedy trochu smutné, že po pětatřiceti letech se za sebe nejslavnější superhrdina stydí a svou existenci musí před světem ospravedlňovat. Nová verze se až křečovitě vyhýbá tomu, aby zaznělo to jméno na S.

Jedna z otázek snímku Muž z oceli, který měl ve čtvrtek českou premiéru, zní: "Je lidstvo připraveno?" Těžko za tím nejde vnímat hlubší kontext. Je to spíš polemika, jestli má jednorozměrný a příliš kladný pan S místo v dnešní popkultuře, která si libuje v přenášení hrdinů do realistických kulis a v upřednostňování jejich temnějších stránek.

Přesně tak to udělal Christopher Nolan v trilogii o Batmanovi, jejíž komplexnost se stala novým měřítkem pro celý žánr. Oznámení, že Nolan coby producent dohlédne i na vzkříšení hrdiny S, tedy budilo nadšení: po příliš nostalgickém a pomalém snímku Superman se vrací z roku 2006 oblékne silák s kudrlinkou plášť vhodný pro jedenadvacáté století.