Bendžo od Muchy mám i kvůli svým českým předkům, říká Tony Trischka

Takhle plodný výlet po Česku nezažil americký bendžista Tony Trischka od chvíle, kdy roku 1988 vystoupil na festivalu Porta pro třicet tisíc lidí.

Letos čtyřiašedesátiletý Trischka, jenž se svými kapelami Breakfast Special a Skyline kdysi žánrově posouval hranice bluegrassu, patří k nejvýznamnějším světovým bendžistům. Minulý týden byl hostem na turné kapely Druhá tráva Roberta Křesťana, jejíž nová rytmika ho nadchnula tak, až s ní vyrazil natáčet do pražského studia Faust.

Kromě toho si Trischka od stavitele bendž Zdeňka Roha nechal na objednávku vyrobit nástroj, jenž vyzdobila Muchova vnučka Jarmila Mucha Plocková, a také projel Libercem, odkud pochází jeho předkové.

"Můj pradědeček se někdy v osmdesátých letech devatenáctého století přestěhoval z Liberce do Německa. Jeho syn pak krátce před první světovou válkou emigroval do Ameriky," řekl Trischka pro HN.

HN: Takže původně jste byli Třískovi?

Můj pradědeček se jmenoval Johann Tříska, až budu příště v Liberci, musím už se vypravit do archivu a zjistit, jak to s ním bylo. Vím jen, že vyráběl tapety. Zbytek mé rodiny už se narodil v Americe. Mě ale na Česku dnes ze všeho nejvíc přitahuje Druhá tráva, protože to je kapela se světovým zvukem. Luboš Malina hraje fenomenálně na bendžo a v písních Roberta Křesťana si připadám jako doma. Pokud vím, v Evropě existuje jediná kapela na srovnatelné úrovni, a to italští Red Wine. Pořád mají ale trochu jiný zvuk než americké kapely.

HN: Kde se dnes vlastně sdružují hráči na bendžo?

Kromě tradičního Nashvillu hlavně v Brooklynu, kde se rozvinula scéna kolem kytaristy Michaela Davese, hráče na mandolínu Chrise Thileho a jeho kapely Punch Brothers. Všichni bydlí a hrávají po hospodách v Brooklynu, protože studovali na Brooklynské univerzitě, kde se dnes kromě jazzu učí i bluegrass. Hodně houslistů a starých bendžistů pak žije v Bostonu. A bluegrassová komunita se koncentruje i na internetu, kde si lidé platí učitele on-line, vyměňují si noty a vedou odborné diskuse. Dost se to změnilo od dob, kdy jsem koncem padesátých letech sám začínal.