Profil: Leonard Cohen se v Praze bude ptát po víře i po ženách

Polemizovat s písněmi Leonarda Cohena by bylo jako tlouct do kamenných desek Desatera. I kdyby se kus odštípl, Cohenovou summou to neotřese.

Kanadský básník a písničkář, proslulý meditativními odtrhy od života, před čtrnácti lety sestoupil z kalifornské hory s koncertním kázáním, které připomíná filozofickou tečnu judaismu, buddhismu a vášně k ženám. V neděli s tím četa osmasedmdesátiletého "polního velitele Cohena" předstoupí před pražskou O2 Arenu jako staří Izraelité, kteří v Arše úmluvy nesli do boje i svůj zákon. Cohenovou epoletou však není slovo Boží, nýbrž basový hlas.

Už z pražských koncertů v letech 2008 a 2009 bylo zjevné, že Cohen naživo disponuje kazatelským imperativem. Oči schované ve stínu klobouku, mikrofon v zaťatých pěstích, silueta scvrklého boxera. Rituálně se kaje na kolenou a rázem se mění tu v rabína, hned zase v poutníka. "Odpusťte, že jsem ještě nezemřel," praví během tříhodinových vystoupení, která označuje za "začátek posledního dějství".

Takový je dnešní Cohen, ten exegeta života, connaisseur starých mravů a básník s řeckými korálky, jenž s odvolávkami na Bibli pase po spáse a uniká tenatům touhy. Když ztratí civilizační interes, záhadně mizí v kouři a v odrazech zrcadel. "Písně jsem začal psát, protože s trochou reputace nebylo nutné každou dívku rozpracovávat od základu."