Kniha mapuje pouto mezi lidstvem a stroji. S železnicí a automobily přijel i stres

Snad nikdo to nevyjádřil tak přesně jako Stanley Kubrick ve své Vesmírné odyseji. Celý film začíná legendární scénou, v níž člověku stále ještě nepodobná opice kdesi v africké savaně poprvé uchopí kost, použije ji jako zbraň a vítězoslavně ji vyhodí k nebesům, aby se zde za zvuků Straussova valčíku přetransformovala v orbitální kosmickou stanici. V dokonalé zkratce je tak předvedeno, co pro vývoj lidstva znamenalo kreativní použití nástrojů.

Dříve šlo dokonce o jednu ze základních definic člověka. Tím, co jej v očích antropologů oddělovalo od zvířete. Jenže, jak se brzy ukázalo, nástroje používá nejen řada vyšších primátů - což by ještě nabylo tak překvapivé -, ale i řada ptáků, především vrány a krkavcovití, a dokonce některý hmyz.

Pokud tedy to, co člověka "vydělilo" z přírody, není používání nástrojů, zcela jistě je to použití strojů. Už od prvních jednoduchých pák a kladek byl stroj něčím, co lidem umožnilo překonat biologické limity vlastního těla.