Vilikovského kniha líčí, jak se demokracie na Slovensku ráchá ve vlastní šťávě

Bez okolků, jak se na Slovensku říká přímo mezi rohy, píše o své občanské pospolitosti momentálně nejrespektovanější slovenský spisovatel Pavel Vilikovský. A jak cítíme, nejen o ní, ale vlastně o celém tom našem postkomunistickém a středoevropském blátíčku, ve kterém se všichni rácháme jako "bravčové vo vlastnej šťave".

V českém překladu právě v nakladatelství Větrné mlýny vyšla Vilikovského kniha Pes na cestě. Jde o nekompromisní text, který svojí nechutí k národnímu nebi diagnostikuje Slovensko tak otevřeně, že nějaký takový vlastně začne člověk v české literatuře postrádat.

"Demokracie je Slovákům prospěšná jako bezzubému párátko. Zvolí si svobodně svou vrchnost, a ještě než stihne nastolit první pravidla, už s ní začnou vydrbávat. Nedělají to ani příliš pokoutně, nejednou se svou šikovností i veřejně pochlubí – vždyť máme svobodu a vydrbávání s pravidly patří k základním lidským právům, ne? A co je horší, dělají vlastně dobře, protože tu vrchnost tvoří také Slováci, kteří se uzákoněnými pravidly snaží vydrbat se spoluobčany, aby o svých skutcích mohli kdykoliv hrdě prohlásit, že možná nejsou úplně morální, ale zákon jimi nepřekročili."

Těžko se hledá někdo, kdo by měl u nás na napsání něčeho podobného kredit. Jedinečnost Psa na cestě je totiž v tom, že autor téhle knižní eseje je právě Vilikovský. Uznávaný stylista, majitel civilního a neokázalého šarmu, jeden z posledních slovenských spisovatelů, u kterého se potkává určitá starosvětská profesionalita s vysokou estetickou úrovní. K Vilikovskému nějak automaticky patří přirozená i věkem daná autorita a také sympatická mediální zdrženlivost.