Už první dva díly obnoveného televizního seriálu Sanitka potvrdily, že navazovat s využitím nostalgie a přitom v novém je zatraceně těžká, ne-li nemožná disciplína.

Někteří diváci si možná budou chvíli hrát s tím, jak se který hrdina choval v minulosti a jak se chová dnes, zda se změnil, nebo naopak je pořád stejný, ale i těm několika beznadějně ztraceným fanouškům se nakonec před očima ukáže, že více než zákruty zápletek a příběhů hovoří ve staronové Sanitce styl zobrazení. Řeč, kterou se mluví, kterou tvůrci komunikují, aby nás, diváky, zaujali tak "jako tenkrát".

Ve stylovém posunu, k němuž došlo během třiceti let, se neodráží pouze vývoj technologie, jejíž možnosti často slouží samy sobě než seriálovému vyprávění. Je to možná i posun esenciálnější, posun v realitě, kterou žijeme a která se radikálně proměnila, tak jako se radikálně proměnily způsoby, jimiž realitu uchopujeme, vnímáme, reprezentujeme.

Zbývá vám ještě 80 % článku
Vyberte si přístup na míru Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
  • Veškerý obsah
  • Bez reklam
  • Mobilní aplikace
Máte již předplatné? Přihlaste se