März vystavuje v DOXu figurky velkých osobností. Kafka se podle něj dožil 126 let

Tři patra věže centra současného umění DOX obsadily stovky hliněných sošek německého autora Volkera Märze. Umělec v rozsáhlém projektu Laughing Windows (Smějící se okna) navazuje na svoji předchozí tvorbu, v níž prostřednictvím malých figurek zlidšťuje velké myslitele, filozofy, spisovatele i politiky.

V komponovaných výjevech je identifikuje s jejich biografiemi, a nabourává tak představy o kultu génia. Vytváří nápadité scénáře, ve kterých historické osobnosti zapojuje do dialogu, jehož prostřednictvím kritizuje a ironizuje současnou dobu a společnost.

Ústředním tématem výstavy je dětství, které "okny" příběhů těchto velikánů autor nahlíží jako blažený stav dosud nezasažený jakýmikoli společenskými strategiemi.

Kafka a jeho opice

Multimediální umělec Volker März (1957) v posledních letech zaplnil celé výstavní prostory stovkami figurek významných historických postav z oblasti filozofie, literatury, umění a politiky jako byli například Walter Benjamin, Josef Beuys, Nelson Mandela, Pina Bauschová, Hannah Arendtová nebo Friedrich Nietzsche.

V poslední době se soustředí zejména na Franze Kafku, který v jeho fikci nezemřel, ale odcestoval se svou opicí, panem Rotpeterem, do Palestiny, odkud prostřednictvím dopisů kritizoval historické i současné události a v roce 2008 zde zemřel ve věku 126 let.

České publikum mělo příležitost se s Märzovou tvorbou poprvé seznámit v centru DOX v roce 2012 na skupinové výstavě Middle East Europe, která prezentovala díla evropských umělců reagující na blízkovýchodní konflikt.

Vykouknu z okna. A tam holokaust

Aktuální expozice, kterou umělec vytvořil speciálně pro DOX, je autorovou první samostatnou výstavou v České republice. Název výstavy Smějící se okna se vztahuje k osobnostem, které se pro Märze staly důležitými "okny" umožňujícími nahlížet svět z nových perspektiv a odkazuje zároveň k humoru a ironii, které jsou důležitou součástí umělcovy tvorby.

Odkazuje jimi třeba k textu Zygmunta Baumana Modernita a holokaust, kde slavný sociolog mluví o holokaustu jako o okně, namísto o obraze. "Když se člověk tímto oknem dívá, naskýtá se mu pohled na řadu jinak neviditelných věcí. A věci, které uvidí, jsou svrchovaně důležité nejen pro pachatele, oběti a svědky zločinu, ale také pro všechny, kdo dnes žijí a doufají, že Laughing Windows budou žít i zítra. Pohled tímto oknem mne vůbec netěšil. Ale čím žalostnější byl, tím více jsem byl přesvědčen, že odmítne-li někdo se tímto oknem podívat, činí tak ke své škodě," píše Bauman.

Volker März inspirován tímto textem říká, že pohled "oknem" je od té doby představou, která ho vede - nikoli jen okno holokaustu, ale všechna okna, která otevírají oči a umožňují vidět skrze existující historické a morální zdi.