Kdyby Ethan a Joel Coenovi napsali svůj poslední film V nitru Llewyna Davise jako folk song, mohli mít v rukou hit. Příběh hudebníka protloukajícího se newyorskou folkovou scénou šedesátých let je ideální základ pro melancholický text o osudovosti, selhání a talentu, jenž nestačí. Film sám ale zní trochu jako zaseknutá deska. Tvůrci se opět pouštějí do staronového tématu odysey a smůly lepící se na paty. Jako Sirény "nezávislé kinematografie" lákají diváky do temných uliček, kde jim obrazně dají jednu do zubů, druhou do žeber a nechají je ve jménu umělecké reputace pokorně přijmout jejich neuspokojivý osud. Stejně jako jej přijme Llewyn Davis.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se