Před mou generací trčí Bohumil Hrabal jako balvan. Podobně jako další z balvanů, Švejk. Balvan lze obejít, podhrabat se pod ním, přeskočit ho, pokusit se ho rozbít, ale přesto tady je.
Když mi bylo nějakých osmnáct dvacet let, Hrabal mě osvobodil. Četl jsem ho a měl jsem pocit, že psaní může být snadné. Do té doby jsem v sobě měl takovou uskřinutost, že si nemohu dovolit psát. A Hrabal mi dal svobodu se na psaní vrhnout. Ale bylo to falešné osvobození.
Zjistil jsem, že je to strašná práce, aby text vypadal jednoduše, přímočaře, autenticky. O takovém naivismu psal i sám Hrabal, o tom, jak ho lidé obtěžovali a říkali mu: „Přijď k nám do závodky, to jenom budeš poslouchat, co lidi říkají!“ nebo „V naší ulici bydlí takovej zajímavej debil, dáš mu pivo a on ti to poví a ty si to jen zapíšeš“. Jenže to je nesmysl.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
