Recenze: Kundera napsal nový román od pupíku. Vypráví v něm o soumraku žertů

Román se rodí z obrazu. Z melodie. Z vůně. Z nálady. Z události, která se zjevuje náhle a nečekaně a skrze román si žádá jisté, vždy ovšem provizorní, protože subjektivní autorské vysvětlení.

Nový román Milana Kundery nazvaný Oslava bezvýznamnosti (La fête de l'insignifiance) se rodí z obrazu odhaleného ženského břicha, které jakožto jistá móda, magnetické centrum, či dokonce převládající výklad erotiky symbolizuje autorovi bytostnou proměnu doby na přelomu tisíciletí.

Kundera kolem ženského pupíku roztáčí své tradiční konstruktérské orgie, pro které je jako chladný a sobecký autor, násilně vnucující čtenáři svou verzi světa, nenáviděn; pro které je coby filozofující, objevující spisovatel milován.

Znovu je romanopiscem, který do detailu v sedmi hudebních větách důkladně promýšlí veškeré zákruty díla včetně repeticí, melodických a motivických výměn, předělů a finále.