Narodit se a prožít dětství ve vesnici se zvučným jménem Aracataca zřejmě zavazuje. Vždyť to jméno zní jako kouzelné zaklínadlo abrakadabra.

A nemálo budoucích spisovatelů si prý zaříkávadlo před spaním opakovalo jako modlitbu ke svému vzoru, kolumbijskému spisovateli Gabrielu Garcíovi Márquezovi, který zemřel na velikonoční Zelený čtvrtek stejně jako jedna z jeho nejslavnějších literárních postav Úrsula Iguarán z románu Sto roků samoty.

Zatímco tato sestřenice a zároveň manželka Josého Arcadia Buendíi, matka mytického rodu zakladatelů archetypálního Maconda, zemřela v románu mezi sto patnácti a sto dvaceti lety úplně slepá, její literární otec, narozený roku 1927, neztrácel s pokročilým věkem zrak, ale paměť.

Paměť, kterou byl celý život posedlý, podobně jako samotou, láskou, smrtí a stárnutím.

A bez níž se jen těžko dělá to, co uměl García Márquez ze všeho nejlépe – vyprávět příběhy plné barev, vůní a chutí, kde jsou zázraky součástí každodennosti a všední události nabývají díky autorovu obraznému vidění nových kvalit.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné bez reklam první 2 měsíce za 80 Kč
  • Veškerý obsah HN.cz
  • Mobilní aplikace
  • Bez reklam
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Články v audioverzi + playlist
  • Možnost kdykoliv zrušit
za 80 Kč s mobilní aplikací
a bez reklam nebo za 40 Kč bez mobilní aplikace
a s reklamou
Máte již předplatné? Přihlásit se