Můj Vetřelec není mimozemský, řekl H. R. Giger při návštěvě Prahy

Mistr stylu fantasy Hans Rudolf Giger, který v úterý zemřel ve věku třiasedmdesáti let, vystavoval také v Praze.

Před osmi roky přivezl do Národního technického muzea výběr svých děsivých vizí a zhmotněných úzkostných snů. "Vycházím z běžných věcí," řekl tehdy tvůrce atomových dětí a biomechanoidů, když poskytl rozhovor HN.

Jak to, že někdo, kdo pochází z tak harmonické a spořádané země, jako je Švýcarsko, vytváří obrazy, postavy a filmy plné hrůzy, chaosu, zoufalství a erotiky? 

Já to ale takhle nevnímám. Nemyslím si, že moje obrazy jsou strašné. To tvrdí jen lidé, kteří jim nerozumějí. Horory možná strašné jsou, musejí být, mají to takříkajíc v povaze. Ale obrazy?

Neříkám strašné, ale přinejmenším plné strachu.

Strach se v nich asi odráží, to je pravda. Aspoň v některých. Ale mým záměrem není zobrazovat zoufalství a chaos. Moje obrazy vycházejí z normálních, běžných věcí, třeba i takových, které mám rád. Jen se na ně dívám trochu jinak.

Ale tím, že máte ke Švýcarsku rozporuplný vztah, se přece nijak netajíte.

Možná je někdy až moc spořádané. Ale mám je rád. Miluji klid, potřebuji, aby mě při práci nikdo neobtěžoval. Tam, kde bydlím, klid je. Nehoní se za mnou žádní fanoušci, nepronásledují mě novináři.

Je tohle důvod, proč jste se dávno nepřestěhoval do Spojených států? Vaši fanoušci v Los Angeles by vás určitě nadšeně přivítali.

Přestěhovat se do Ameriky? Tak o tom jsem nikdy ani na chvíli neuvažoval.

Popravdě – vůbec si to nedovedu představit. Ve Švýcarsku jsem spokojen. Žiju tam v rodinném domku se zahradou, spím v nejmenší místnosti, která v něm je. Mám vysokou postel, aby se pod ni vešly mé grafiky.