Flann O´Brien

U ptáků plavavých 

2014, Rubato, přeložil Martin Pokorný

Vloživ si do úst množství chleba dostačující na tříminutový žvýkot, odpojil jsem schopnost smyslového vnímání, stáhl se do ústraní vlastního ducha a mé oči i obličej na sebe vzaly prázdný, zaměstnaný výraz.

Přemítal jsem o svých soukromých literárních aktivitách. Kniha má jeden začátek a jeden konec, řekne se, ale s tím já nesouhlasil. Dobrá kniha může klidně mít tři naprosto odlišné začátky, spojené výhradně v prozřetelném duchu autora, a klidně může mít stokrát víc konců. 

Ukázky tří samostatných začátků. První: Púka MacPhellimey z čeledi ďáblíků seděl doma v chatrči uprostřed jedlového lesa, přemítal nad charakterem číslic a v duchu odděloval sudé od lichých. Seděl u svého diptychu, toť jest zavěšeného starobylého psacího stolu se dvěma křídly s povoskovanými vnitřními stranami. V hrubých prstech s dlouhými drápy si pohrával s dokonale oblou tabatěrkou a mezerou mezi zuby si popiskoval prostou kavatinu. Byl to muž zdvořilý a za velkorysost, již osvědčil vůči své manželce, ženě z rodů Corriganů z Carlowa, se mu dostalo rozmanitých poct. 

Druhý začátek: Na vzhledu pana Johna Furriskeyho nebylo vůbec nic neobvyklého. Přesto ale měl jednu zvláštnost, na kterou se jen vzácně natrefí: narodil se ve věku pětadvacíti let a přišel na svět plně obdařen vzpomínkami, leč bez osobní zkušenosti, která by je mohla objasnit. Chrup měl zformován náležitě, ale potřísněný tabákem, s plombami ve dvou stoličkách a hrozbou kazu v levém špičáku. Prokazoval obstojnou znalost fyziky, zahrnující i Boyleův zákon a paralelogram sil.

Třetí začátek: Finn MacCool byl hrdinou ze staroirských bájí. Ač nemoha ohromiti duchem, toť tělesnou konstitucí a vývinem vynikal přímo nedozírně. Stehna měl mohutná jak koňské břicho a zužovala se do lýtek mohutných jak břicho hříběte. Jedna a způli setina sirotů snadno by mohla vrhat míč proti šíři jeho zad, postačivých na to, aby zarazila postup oddílu bojovníků horskou soutěskou. 

Kouskem pojídané kůrky jsem si poranil zub v rohu čelisti. To mne přimělo znovu začít vnímat okolí.

Je to ostuda, pronesl strýc, že se studiu nevěnuješ s větší pílí. Pámbu to ví, že ty peníze, jež za tvoje vzdělání vydává, tvůj otec těžce vydřel. Řekni mi – otevřeš vůbec někdy knihu? 

Zachmuřeně jsem si strýce prohlédl, na hroty vidličky připíchl kus vařené slaniny ke kusu chleba a celek vyzdvihl k rozevřenému ústí úst na znamení, že očekává odpověď. 

Popis strýce: Brunátný v obličeji, s bodavýma očkama a kulaťoučkým břichem. Urostlý v ramenou a s dlouhýma komíhavýma rukama, díky nimž při chůzi připomíná opa. Dlouhý vous. Úředník 3. třídy u fy Guinness. 

Ano, odpověděl jsem. 

Vložil si špici vidličky dovnitř úst, zas nástroj vytáhl a neomaleně žvýkal. 

Kvalita slaniny užívané v domácnosti: Podřadná, libra za šilink a dvě pence. 

Nu, jářku, pronesl, nikdy tě u toho nevídám. Ještě nikdy jsem tě neviděl se učit. 

Studuji u sebe v pokoji, opáčil jsem. 

Ať už jsem byl doma či venku, dveře svého pokoje jsem vždy udržoval zamčené. Mé přesuny to obestíralo jistým tajemstvím a umožňovalo mi to trávit nepříznivé dny celé v posteli, aniž bych přitom strýce vytrhl z předpokladu, že jsem se odebral na kolej a věnuji se studiím. Mé povaze vždy vyhovoval kontemplativní životní styl. Navykl jsem si po řadu hodin se protahovat na posteli, přemýšlet a kouřit. Jen výjimečně jsem se svlékal a můj laciný oblek nesl stopy tohoto svérázného užívání, ale zjistil jsem, že provedu-li před cestou ven svižný zásah drsným kartáčem, jeho stav to o něco vylepší, aniž by ovšem zcela rozptýlil zvláštní ložnicový pach, jenž na mé osobě ulpíval a často byl terčem humorných či jiných poznámek ze strany mých přátel a známých. 

Ba, svůj pokoj sis náramně oblíbil, navázal strýc. Proč nepracuješ tady v salónu, kde máš inkoust i dobré police na knihy? Jářku, děláš kolem toho svého studování náramné tajnosti. 

V pokoji mám klid i pohodlí a jsou tam knihy. Raději pracuji u sebe, řekl jsem. 

Můj pokoj byl malý a s nevalným osvětlením, ale obsahoval většinu věcí, jež jsem pro svou existenci považoval za nezbytné: postel, židli (málokdy užívanou), stolek a stojan s lavorem. Stojan byl opatřen odkládací plochou, na niž jsem si srovnal řádku knih. Každý z pořízených titulů byl všeobecně uznáván za nepostradatelný pro každého, kdo si chce osvojit náležitý cit pro ráz současného písemnictví, a má nevelká sbírka měla rozpětí od opusů pana Joyce až po široce sledovaná díla význačného anglického spisovatele pana A. Huxleyho.

V pokoji se též nacházelo několik předmětů z porcelánu, povahy spíše užitkové nežli ornamentální.

Zrcadlo, před nímž jsem se vždy jednou za dva dny holil, bylo zasíláno bezplatně firmou pánů Watkinse, Jamesona a Pima a neslo krátký nápis poukazující k jedné chráněné značce piva; díky soustavnému cviku jsem mezi slova nápisu dokázal se značnou obratností vsouvat rysy své tváře. Krbová římsa podepírala čtyřicet svazků vázaných v jelenici, podávajících Obecný přehled uměn a přírodních nauk; vydalo je roku 1854 jedno respektované nakladatelství v Bathu, guineu za svazek.

Svá léta nesly udatně a dobrotivé símě poznání uchovaly ve svém nitru nedotčené a neporušené. 

Já moc dobře vím, jak ty se u sebe v pokoji učíš, řekl strýc. Čert vem tohle studování, co provozuješ u sebe v pokoji. 

Odmítl jsem to.