Rok 1914 nezačal pro Josefa Klejna zrovna šťastně. V sedmadvaceti letech ovdověl, když mu při porodu zemřela žena. Musel se postarat o své tři malé děti i čtyři sirotky po sestře. Do toho dostal povolávací rozkaz do velké války.
V rakousko-uherské uniformě byl odvelen do Srbska, padl do zajetí a prožil "hladový pochod" Albánií. Svým potomkům psal z fronty dopisy, ale nikdy na ně nepřišla odpověď.
Jeden z Klejnových listů dosvědčuje, jaké to na frontě bylo: "Včera zhrozil jsem se toho, čeho musel jsem býti svědkem," napsal svým dětem. "Mrtvola úplně vysvlečená ležela na zemi a u ní klečela lidská bytost, totiž náš hoch v podobě kostlivce, v ruce měl nůž a ořezával z mrtvol maso. Byl to Charvát. Ptám se jej, co to dělá, a on s klidem odpovídá, že nechce zemříti hlady, když je kolem něho masa dosti."
Klejn nakonec první světovou válku přežil, znovu se oženil a narodili se mu další potomci. Později opět vstoupil do armády, což se mu ale stalo osudným. V roce 1939 ho omylem postřelil jeho podřízený, takže Josef Klejn zemřel v dvaapadesáti letech na otravu krve.
Příběh tohoto Čecha v mašinerii světových dějin je jedním z mnoha, který jako jemná pavučina prorůstá hrůzami války, jež před 100 lety změnila dvacáté století. A právě těmto osudům se věnuje výstava První linie v pražském Centru moderního umění DOX.
Nejde ale o akademický výklad vojenského historického ústavu, nýbrž o instalaci s tepajícím srdcem a nohama pevně na zemi.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
