Film vypráví den v životě Nicka Cavea. Žádné soukromí nemám, říká

Když se hudebník Nick Cave dozvěděl, že o něm někdo chce natočit dokumentární fim, byl zděšený.

“Horší představa pro mě neexistovala,” řekl agentuře AP Cave, podle kterého prý filmy o rockových hudebnících muzice spíš ubližují, než aby jí pomáhaly.

“Pokaždé, když nějaký takový film o svých hrdinech vidím, odcházím z kina rozladěný a nejraději bych ten snímek byl nikdy neviděl.”

Filmaři Ian Forsyth a Jane Pollardová ale šestapadesátiletého australského hudebníka nakonec přesvědčili, aby udělal výjimku.

Výsledkem je film nazvaný 20 000 dní na Zemi, který měl premiéru v lednu na festivalu v Sundance a nyní jej Cave promítá v těch amerických městech, kde koncertuje se svou kapelou The Bad Seeds.

Podle agentury AP se film od hudebních snímků liší především tím, že vlastně ani nejde o dokument. Většina scén je totiž dopředu připravených.

Snímek začíná ranními záběry z Caveovy pracovny, kde hudebník obklopený fotkami a knihami píše texty písní na psacím stroji.

K tomu říká, že pracovním postupem má blízko ke kanibalovi. Požírá totiž životy a příběhy cizích lidí, aby z nich vytvořil písně, příběhy či filmové scénáře.

Cave se zasadil o to, aby snímek neukazoval příliš mnoho z jeho soukromí. A tak je to prý správně, protože hudebníci Caveova ražení žádné ani nemají.

“Nesouhlasím s představou, že celebrity, které jsou na každém kroku sledovány, žijí normálním životem. Jejich životy jsou spíš jakési mutace těch ostatních, běžných,” vysvětlil Cave, když se minulý týden připravoval na vystoupení na hudebním festivalu Bonnaroo.

“Normální život je pro lidi, jako jsem já, vyloučený. Nicméně pro toho, kdo žije na veřejnosti a poskytl už milion rozhovorů, je někdy snazší být v podobných situacích upřímný,” dodal.

Spolupráce s filmaři Pollardovou a Forsythem, kteří absolvovali uměleckou školu Goldsmiths v Londýně, začala, když je Cave pozval na nahrávání své zatím poslední desky Push The Sky Away.

Když si později pouštěl filmové záznamy toho, jak vznikaly texty alba a kterak s nimi kapela ve studiu pracovala, prý mu došlo, čím jsou tito filmaři výjimeční.

Zelenou k natočení dokumentu o svém životě, vůbec prvnímu celovečernímu filmu, za nímž Pollardová s Forsythem stojí, jim Cave přesto dal až později. Filmaři mu nejprve museli donést přesně rozkreslené storyboardy scénu po scéně.

Výsledkem je devadesátiminutový snímek, jenž zachycuje celý jeden den Caveova života od rána až do noci – od natáčení a oběda až po jízdu černým jaguárem nebo setkání s muzikantem Blixou Bargeldem či s psychiatrem. Tomu Cave před kamerou vypráví o svém dětství.

“Když jsem film konečně viděl v kině, uvědomil jsem si, že tihle dva filmaři přišli s nápadem, protlačili si ho a natočili přesně to, co od začátku natočit chtěli. To je ve světě filmu neobvyklé,” dodal hudebník.