Uprostřed Prahy je džungle, malíř Otto Placht ji vystavuje ve Špálově galerii

Říká tomu "příběh v barvách džungle". Malíř Otto Placht, autor mysteriózních pláten, která vznikají z uhranutí barvami peruánské divočiny, od pátku vystavuje v pražské Galerii Václava Špály. 

Amazonie, uvádí Placht ke své výstavě, je přirozeným symbolem neustálého cyklu života, zrození i zániku, mutace jako přizpůsobení se přežití.

"To samé jsou mé obrazy – pořád překrývané, proměňující se v čase, reflektující zkušenost prožívání a bytí," ilustruje slovy svou práci, která kypí pestrými barvami.

Výstava nazvaná Metaformy pralesa představuje v Peru právě dokončené obrazy i starší malířovy práce. Na čtvrteční vernisáži byla také pokřtěna knižní monografie Otto Plachta nazvaná El Libro Mágico, kterou vydalo nakladatelství Torst.

Letos dvaapadesátiletý pražský rodák Otto Placht kvůli jihoamerickému kontinentu změnil od základu svůj život. V osmdesátých letech vystudoval Akademii výtvarných umění, kde pak působil jako asistent v Ateliéru monumentální tvorby Jiřího Načeradského.

Jenže, když se v roce 1993 během své výstavy v Miami setkal s peruánským šamanem Pablem Amaringem, začal navštěvovat Peru a pak se tam na dva roky usadil v jedné indiánské vesnici.

Otto Placht vystavuje ve Špálově galerii

Dalších 5
fotografií

Podle pořadatelů výstavy objevil Placht v Peru novou kreativní energii. Začal experimentovat s limity západního poznání, které pak rozšířil v duchu tradičních šamanských rituálů. Absorboval do sebe magickou energii džungle, její mýty a tradice. A dokonce se oženil s dívkou z kmene Šipibó, s níž má tři děti.

Od roku 1993 Placht pravidelně pobývá v Peru.

"Letošní 'session' jsem začal v černé," vysvětluje až extaticky způsob, jak vznikaly nové práce.

"Postupuji ze tmy ke světlu, čepelí nože se prořezávám nocí, a tak nechávám pronikat sluneční svit. Pracuji těsně před svítáním. Čekám, až záře vycházejícího slunce zaplaví horizont druhého břehu jezera a usuší poslední vrstvy barev. Pokaždé jiné a jinak barevné."

Podle Plachta je to rituál, který ho spojuje s duchem džungle. "To, co se zjevuje, jsou asi hlubinné sedliny mé duše, metaformy pralesa, principy proměny přírody, které jsem sám součástí. Končím v okamžiku, kdy cítím, že je cyklus rodících se a mizejících představ dokonán a vnější i vnitřní rozměry prostoru obrazu odráží prožitek aktuální zkušenosti."