Polystyrenová planeta opic má větší sílu než novinka s počítačovými efekty

Když Charlton Heston v roli astronauta doklopýtal v roce 1968 na konci dystopické Planety opic k soše Svobody zaražené po pás do písku, publikum vydechlo nad nečekaným a chytrým vyvrcholením příběhu o planetě budoucnosti, kde opice vládnou a lidé žijí v klecích.

Úsvit planety opic, nejnovější položka na seznamu letních studiových velkofilmů, podobně silný vypravěčský oblouk neskýtá.

V základech westernu, ozvláštněných odkazy na dějinná témata, přišlo trio scenáristů v podstatě s příběhem o indiánech – opicích budujících domov v idyle pralesa deset let poté, co virus téměř vyhladil lidstvo – a bílých kolonizátorech hrozících zvenčí.

Působivé efekty a brilantní Andy Serkis v roli opičího vůdce Césara odvedou pozornost od nedotaženého obsahu jen částečně.