Clapton natočil poctu svému vzoru. Na desce mu hrají Knopfler, Mayer i Petty

Závislost na drogách, potíže v osobním životě a rostoucí nespokojenost s vlastní hudbou provázely hudebníka Erica Claptona začátkem sedmdesátých let.

Tím, kdo dal tehdy Claptonovi nový směr, byl písničkář J. J. Cale.

Vloni zesnulému hudebníkovi nyní Clapton vzdává poctu na čerstvě vydaném albu The Breeze: An Appreciation of J. J. Cale, referuje agentura AP.

“Když začaly vycházet první JJovy nahrávky, měl jsem zrovna temné období a tak nějak jsem ze života vytrácel,” řekl agentuře devětašedesátiletý Clapton, který se prý tehdy snažil setřást pověst kytarové legendy.

Tu mu vyneslo účinkování v triu Cream s bubeníkem Gingerem Bakerem a basistou Jackem Brucem.

“Už jsem s tím nechtěl mít nic společného, stejně jako mě nezajímal heavy metal. Hledal jsem virtuozitu, chtěl jsem se dostat zpátky k základům. K tomu mě nasměrovala právě JJova hudba,” popsal Clapton.

J. J. Cale ve věku čtyřiasedmdesáti let zemřel vloni. Přestože sám žádný z velkých hitů nenazpíval, řadu jich napsal: jeho píseň Call Me The Breeze natočili například Lynyrd Skynyrd a Caleovy skladby After Midnight a Cocaine pak na první příčku hitparád vyhnala právě Claptonova verze.

Nápad natočit celou desku jako poctu Caleovi prý Clapton dostal během loňského dvanáctihodinového letu na písničkářův pohřeb.

Nejprve si chtěl desku udělat jen sám pro sebe a nikdy ji nevydat. Pak se ale na pohřbu potkal s hudebníkem Dickem Whitem, který jako jeden z prvních vzal Calea do své kapely, a Clapton jej pozval do studia.

Záhy nato nabídku na společné natočení coververzí Caleových písní přijali také Willie Nelson, Tom Petty, Mark Knopfler a John Mayer. Rytmickou sekci na desce vytvořili bubeník Jim Keltner a basista Nathan East.

“V sedmdesátých letech pro mě byla největší vzpruhou hudba J. J. Calea, Boba Marleyho a Stevieho Wondera,” vysvětlil Clapton. “U všech člověk věděl, že jsou to tvůrčí typy. Ale teprve u Calea jsem věděl, že bych se mu měl přiblížit a jít v jeho stopách.”

Tím, čemu se Clapton chtěl přiblížit, byl takzvaný Tulsa sound, jak se zvuku Caleových desek přezdívalo: kombinace podmanivého groovu zasazeného do kontextu rockové, countryové, bluesové a jazzové muziky, tedy všeho, z čeho vznikal moderní rokenrol, dodává agentura AP.

Ta připomíná, že coververze Caleových písní zařadil Clapton i na několik svých starších alb.

Na nové desce The Breeze však nechybí ani tři písně pořízené při starších nahrávacích frekvencích, které se Claptonovy na tehdejší alba už nevešly.

“Nikdy jsem se s Calem nespřátelil tak, jak jsem chtěl, ale přišlo mi, že bych mu tak jako tak měl poděkovat,” vysvětluje Clapton, proč desku natočil. A dodává: “Bral jsem ho jako svého staršího bratra. Přišlo mi, že jsme hudebně měli společné zázemí.”