Recenze: Poutník z desky metalistů Master's Hammer má pro svět dávivé opovržení

Deska Vagus Vetus vychází v jedenatřicátém roce existence kapely Master's Hammer, dva roky po vynikajícím albu Vracejte konve na místo.

Na první poslech je tu vše, co má u extrémnějších odnoží metalové hudby být: zběsilé kartáčování kytar a bubenická ekvilibristika, hraničící s možnostmi čtyř lidských končetin, ženou písně ve zběsilém tempu jak orkán lomcující lopatkami větrného mlýna.

Bezhlavá zběsilost se prolíná s důvtipně vystavěnou monumentalitou. Aranžér zjevně vládne pevnou a zkušenou rukou, která se nerozklepe bázní před padlým okolním světem.

Starý poutník, onen vagus vetus z názvu desky, má pro svět lačnící po novotách jen dávivé opovržení. Baží po laserovém ukazovátku ukrytém ve vycházkové holi, které by vše nízké a nehodné rozdrolilo na atomy, včetně svítících objektů, aby bylo zase vidět na hvězdy.

V tomto smyslu je poutník posledním romantikem uprostřed třeštící doby. Armagedon, rekvizitu metalových bubáků, podle něj nerozpoutají temné síly spočívající v magických symbolech. Poutník spatřuje známky zkázy třeba i v úpadku současné architektury.