V hudbě Patti Smithové se rock potkal s Rimbaudem

Rock & Rimbaud se jmenovala raná vystoupení americké písničkářky Patti Smithové a mohla by se jmenovat zase. Ve svých sedmašedesáti letech kolem sebe tato bytostná básnířka opět šlehá proudy slov, jež se křehkými hranami vřezávají do rockových riffů a rozpíjejí se v osobité kytarové mžení. V něm ale Smithová na dlouhá léta mizí a zase se znenadání objevuje. K příštímu zjevení dojde tuto sobotu na festivalu Trutnoff, kde bude písničkářka hrát z předloňského alba Banga, natočeného v někdejších studiích Jimiho Hendrixe.

To, co bývá u Smithové považováno za hudební sentiment, bylo vždy spíš vzdychnutím: "Kéž bych se narodila dřív!" Však byla ještě tulačka, "Alenka" přespávající v newyorském Central Parku pod sochou Kloboučníka, když zemřel její milovaný saxofonista John Coltrane a "lidé se shromažďovali před kostely, jako by padl svatý", poznamenala si do deníku. Příliš pozdě začala chodit do Warholovy slavné Factory a zpráva o smrti Hendrixe ji zastihla v Paříži, obklopenou pořád nehotovými písněmi a zavrženými básněmi: "Jsem roztříštěná, zmařená."