Ayana Mathisová

Dvanáct kmenů Hattiiných

2014, Host, přeložila Ivana Jíchová

„Philadelphia a Jubilee?!“ vykřikl August, když mu Hattie sdělila, jak chce pojmenovat jejich dvojčata. „Nemůžeš dát přece děckám taková jména!“

Kdyby byla naživu Hattiina matka, byla by s Augustem souhlasila. Řekla by, že Hattie zvolila vulgární jména, označila by je za laciná a okázalá.

Ale matka už nežila a Hattie chtěla dát svým dětem jména, která ještě nikdo netesal na rodinné náhrobní kameny tam doma v Georgii. Vybrala jim tedy jména nesoucí příslib a naději, jména, která hledí vpřed, nikoliv do minulosti.

Dvojčata se narodila v červnu, během prvního léta, které spolu Hattie a August prožívali jako manželé. Pronajímali si dům na Wayne Street — malý, ale v dobré čtvrti, a navíc to byl dům prozatímní, jak řekl August.

„Do té doby, než si koupíme vlastní,“ řekla Hattie. „Než se podepíšeme na ten vytečkovaný řádek,“ souhlasil August.

Na konci června obsadily stromy a střechy na Wayne Street červenky. Celá čtvrť zněla ptačím zpěvem. Tohle cvrlikání ukolébávalo dvojčata ke spánku a Hattie rozveselovalo natolik, že se bez ustání chichotala.

Každé ráno zapršelo, ale odpoledne byla jasná a Hattiin a Augustův malý čtverec trávníku se zelenal jako v den stvoření světa. Ženy ve zdejší čtvrti hned zrána pekly a kolem poledne už to všude vonělo jahodovými koláči vystavenými na okenních parapetech, kde pomalu vychládaly.

Všichni tři, Hattie a její dvojčata, klimbali ve stínu na verandě. Příští léto budou Philadelphia i Jubilee chodit; budou se batolit kolem verandy jako roztomilí žvatlající stařečkové.

Hattie Shepherdová pohlédla na svá dvě děťátka ležící v košících. Bylo jim sedm měsíců. Vsedě se jim lépe dýchalo, a tak je Hattie podepřela malými polštářky.

Dvojčata se ztišila teprve před chvílí. Noc byla zlá. Zápal plic se vyléčit dá, ale ne snadno. Lepší však tohle než příušnice, chřipka nebo zánět pohrudnice. Raději mít zápal plic než choleru nebo spálu. Hattie seděla na podlaze koupelny s nataženýma nohama a opírala se o záchodovou mísu.

Okno bylo zamlžené horkou párou, která se srážela do malých kapiček a stékala po okenních tabulkách a dřevěných rámech; tvořila také loužičku v prohlubni na dlaždičce za mísou. Hattie už celé hodiny nechávala téct horkou vodu.

August strávil polovinu noci ve sklepě, kde ládoval uhlím kotel na ohřev vody. Nechtěl odejít do práce a nechat Hattie samotnou s dětmi. Jistě, ale… Celý pracovní den znamená také celodenní mzdu a zásoba uhlí ve sklepě se povážlivě zmenšovala. Hattie Augusta ujišťovala, že teď, když děti přečkaly noc, budou už v pořádku.

Doktor se zastavil předchozího dne a poradil jim léčbu horkou párou. Předepsal ipekakové kapky v malých dávkách a varoval před zastaralými babskými recepty, jako jsou hořčičné placky, třebaže mentolová mast byla podle něj v pořádku. Naředil ipekakovou tinkturu průhlednou olejovitou tekutinou, dal Hattie dvě malá kapátka a ukázal jí, jak držet dětem jazyk, aby jim medicína stekla až do krčku.

August za návštěvu zaplatil tři dolary, a jakmile se za doktorem zavřely dveře, jal se vyrábět hořčičné placky. Zápal plic.

Zvuk sirény zněl odněkud z okolí tak naléhavě, jako by kvílela přímo před domem. Hattie se vyškrábala ze svého místa na podlaze, aby si na zamlženém okně udělala malé kolečko. Nic než řada bílých domů na protější straně ulice, natěsnaných vedle sebe jako zuby, a čtverce zmrzlé hlíny před nimi.

Tu a tam se svítilo v okně horního poschodí. Někteří muži ze čtvrti pracovali v docích jako August, jiní rozváželi mléko nebo poštu. Žilo tam také pár učitelů a pak šedá masa těch, o nichž Hattie nic nevěděla.

V celé Filadelfii vstávali lidé do třeskutého mrazu, aby naložili do kotle ve sklepě. Tu lopotu měli všichni společnou.

Obzor se zamlžil šedivým úsvitem. Hattie zavřela oči a vzpomněla si na východy slunce svého dětství — tyhle představy se jí neustále vracely. Každým dnem prožitým ve Filadelfii se vzpomínky na Georgii stávaly naléhavějšími a tísnivějšími. Všechna rána jejího dětství byla poznamenána sirénou svolávající dělníky do práce už za modravého úsvitu. Její zvuk se rozléhal nad poli, domy a černými gumovníky.

Hattie tehdy ze své postele pozorovala, jak se silnicí před jejich domem plouží dělníci na pole. Opozdilci procházeli vždy až po první siréně. Byly to těhotné ženy, nemocní a kulhavci; ti, kteří byli na sbírání moc staří, i ti, kteří nesli na zádech přivázaná nemluvňata. Siréna je poháněla kupředu jako bič. Vážná byla silnice a vážné byly jejich tváře.

Pole pukající bílou barvou je už očekávala a sběrači se po nich rozbíhali jako kobylky.

Děťátka na ni zamrkala nevidoucíma očima. Hattie pošimrala každé z nich pod bradičkou. Brzy bude čas vyměnit jim hořčičné placky. Z horké vody ve vaně stoupala pára. Hattie přihodila další hrst eukalyptových lístků. V Georgii rostl eukalyptus v lese hned naproti domu, ale ve zdejší filadelfské zimě se tato rostlina sháněla těžko.