Petr Hrbáč: Tancovačka na předměstí

 „Totiž...“ zamyslel se výkonný praporčík Hadrálek.

„Cože?!“ zařval major Klamný. 

„Totiž, pane majore...“ 

„Cože?!“ zařval ještě strašněji major Klamný.

„Tedy... hm...“ pokračoval v úvahách výkonný praporčík Hadrálek. 

„Chcete říct, že nebudete mluvit?“ 

„Cože?“ 

„Že chcete říct, že nechcete říct, že budete nechtít? Tedy že nechcete říct nic?!“ zfialověl již v obličeji major Klamný. 

„Ne, pane majore. Když dovolíte, podám hlášení.“

„Jak to, že jste, kurva, ještě nepodal hlášení?!“ 

(To je ale idiot, pomyslel si Hadrálek.) „Podávám hlášení, pane majore. Zde doličná skříňka SK3891c45 je určena jako Skříňka vnitřní obrany.“

„Stop! Vy jste řekl doličná zmínka?“ 

„Ne, řekl jsem doličná skříňka.“ 

„Aha. Tak podávejte hlášení dále.“ 

„Tedy, doličná skříňka slouží k uchovávání klíčku od WC, jehož poloha odpovídá přísnému utajení, a to z toho důvodu, aby se zbytečně neplašil vzácný pavouk Vp/VP-001, který toto WC obývá.“ 

„Správně. A dál?“ 

„Dál nic.“ 

„Tak nyní mi ukažte, že skříňka obsahuje doličný klíček od doličného WC k uchovávání.“ 

„Bohužel to nejde.“ 

„Z jakého důvodu?“ 

„Z důvodu nepřítomnosti klíčku na otevření skříňky.“ 

„Já vám nerozumím, Hadrálku.“ 

„Totiž, tato skříňka je odemknutelná pouze klíčkem, který je v ní zamčený uchováván. Tím je dostatečně zajištěno nevyrušování pavouka na přísně utajeném WC!“ 

„Správně jste měl říci nevyrušování vzácného pavouka Vp/VP-001. Hm, ale kdo má náhradní klíček?“ 

„Náhradní klíček se ztratil již před dvěma roky.“ 

„To je ale bordel! Jak to že se ještě nezadala výroba náhradního klíčku?“

Hadrálek pokrčil rameny. Major Klamný se divoce rozhlédl po chodbě. Spatřil vojína Properu.

„Vojín Propera! Ke mně!“ 

„Vojín Propera. Pane majore, přišel jsem na váš rozkaz.“ 

„Odemkněte tu skříňku!“ 

„Jako tuhle skříňku?“ 

„No jistě, vidíte snad nějakou jinou skříňku?“

„No ale já od ní nemám klíček.“ 

„Propera, nedělejte se, já vás znám. Vím, že s sebou všude nosíte šperhák.“ 

„Mám tedy šperhákem jaksi...?“

„Je to rozkaz!“ 

Propera vytáhl z kapsy šperhák a chvíli zápasil se skříňkou. Posléze se mu ji podařilo otevřít. 

Major Klamný zvědavě nahlížel do skříňky. Potom řekl dutým hlasem: „Hadrálek, podívejte se do skříňky a popište mi, co vidíte.“ 

Hadrálek nahlédl do skříňky a bledý jako stěna pronesl: „Klíček tam není, ale je tam mrtvý pavouk.“ „Jak se tam dostal?“ 

„No nějakou škvírou.“ 

„Nesmysl. Jde o ocelovou schránku, která žádné škvíry a štěrbiny nevykazuje! Někdo tam pavouka schválně vhodil!“ 

„A co když...?“ 

„No, mluvte, jaké se nabízí vysvětlení?“ 

„Někdo zjistil, že vzácný pavouk Vp/VP-001 na utajeném záchodě chcípnul, a aby se na to nepřišlo, vhodil jej do skříňky a klíček upustil na neznámém místě. Například do kanálu.“ 

„Hm, ale jak se dostal k tomu klíčku?“

„Jistě nelegálně.“ 

Zamračená tvář majora Klamného, připomínající pytlík na skleněné kuličky, zkameněla. Mlčky sáhl do náprsní kapsy své uniformy a vytáhl drobnou knížečku, kterou nebylo nic menšího nežli Směrnice k zacházení se skříňkou SK3891c45 včetně (pochopitelně, že) pokynů, co dělat v případě mimořádných událostí. 

Chvíli si v knížečce četl, zatímco Hadrálek s Properou se neodvažovali pohnout. Potom se zmateně rozhlédl. Sám si nevěděl rady. Přísně se podíval na oba podřízené vojáky. 

„Zůstanete zde, budete skříňku strážit. Tak ji alespoň přivřete, člověče, předstírejte, že je dál zamčená! U skříňky na stráži vyčkáte dalšího rozkazu.“ 

„A to tu jako máme stát oba?“ 

„Co diskutujete, Hadrálek? O rozkaze se nediskutuje! Jeden zprava a druhý zleva, tady budete stát a strážit skříňku!“ 

A major Klamný odkráčel na štáb praporu, aby se s velitelem praporního štábu, majorem Zdachlým, poradil o dalším postupu. 

V místnosti nikdo kromě Zdachlého nebyl. Velitel poloseděl a pololežel na své židli, jsa polomrtvý z přemíry vypitého alkoholu. Klamný si netroufal jej budit, proto popadl velkou dvoulitrovou láhev slivovice a na tři zátahy dopil zbylý půllitr. Po chvíli již zaujímal obdobnou polohu jako Zdachlý a místností se rozléhalo duo chrápání smíšeného i s jakýmsi prasečím chroptěním. 

Za další dvě hodiny se nad kasárna snesl soumrak. Zelenošedě zářila. Major Zdachlý se s trhnutím probral na své židli a div se z ní nezřítil. „Kurvadoprdele!“ zařval. „Co tady dělá ten ožralý chlap?!“ 

Pokusil se překročit padlou láhev šířící zápach slivovice a přitom uklouzl a plnou vahou dopadl na majora Klamného. Když se oba důstojníci jakžtakž zmátořili, začali jeden druhého obviňovat z toho, že vypil památečnou pětiletou slivovici, kterou dostal podplukovník Drátečka u příležitosti odchodu na penzi, ale velkoryse ji přenechal svému nástupci.

Tím byl ovšem jmenován kapitán Trucpes, veliký sportovec a zapřisáhlý abstinent, jediný na celém útvaru. Naštěstí byl právě na dovolené v Chorvatsku, takže nehrozilo, že by objevil hrůzné počínání svých podřízených Zdachlého a Klamného. Při té představě se Zdachlý s Klamným oklepali v nelíčeném děsu a Klamný zachraptěl: „Dovedeš si představit, jak by vyváděl?“ 

Zdachlý chvíli tupě zíral do prázdna, a když se dostatečně nabil vakuem, vzpomněl si kupodivu: „Jak dopadla kontrola té skříňky SK38...?“ 

Klamný chvíli tupě zíral do prázdna, ale ani to vakuum jej už nenabíjelo, proto smutně řekl: „Ve skříňce není klíček a je tam mrtvej pavouk. Nevím, jestli je to ten Vp/VP 001. Co budeme dělat?“ 

„Jak budeme? Snad budeš! Za skříňky vnitřní kontroly jsi osobně zodpovědný ty!“ 

„Ale prosím tě, Pepku! Předtím jsi měl tu funkci ty a sám jsi mi jednou říkal, že jsi Vp/VP 001 osobně vyhledal na tom utajeném WC! Oni ti ovšem nařídili, že mi funkci máš předat, ale úmyslně bez znalosti přesné polohy WC!“ 

„To byl rozkaz, Svatoši! Co jsem měl dělat! A já už si nepamatuju, kde ten záchod přesně je.“ 

„A kdo by to ještě mohl vědět?“ 

„Jedině starej Vrána, řek bych.“ 

„Počkej, teď si na něco vzpomínám. Že je ta poloha zakódovaná ve Směrnicích ke skříňce!“ 

„Jo, máš pravdu! A byl to šifrovací jazyk Žumpa II.“ 

„Žumpa II! Jo, ale zčásti je to taky v Jitrocelu XV! Já si vzpomínám, že se o tom bavili Chystálek s Jepáčkem!“ 

„Kruci, tak to nerozluštíme.“ 

„Tak to necháme plavat.“ 

A Klamný odešel odvolat oba nešťastníky ze stráže a skříňku nařídil zvláštním rozkazem zrušit. Takový šlendrián!