Režisér Haynes v Cannes představil nový film, Mooreová hraje dvě postavy ve 20. a 70. letech

S nadšením publikum festivalu v Cannes přijalo film Wonderstruck, který je střídavě černobílý i barevný, chvíli němý a pak zase mluvený.

O snímku se okamžitě začalo hovořit jako o jednom z kandidátů na festivalovou cenu, podle agentury AFP by v budoucnu dokonce mohl získat Oscara.

Režisér Todd Haynes, jenž na festivalu před dvěma lety soutěžil s lesbickou love story Carol, divákům ve Wonderstrucku opět předkládá dobový pohled na New York. Lépe řečeno tentokrát rovnou dva pohledy – jedna dějová linie Wonderstrucku se odehrává ve 20. letech minulého století, ta druhá ve 70. letech.

Ještě rozespalé publikum, které v Cannes dorazilo na projekci v půl deváté ráno, snímek odměnilo potleskem.

Diváci si pochvalovali zejména propletené dějové linky. Ta první se ubírá jako černobílý němý film, ta druhá je natočená v barvách americké kinematografie 70. let.

„Při psaní scénáře jsme mysleli na silný filmový vjem,“ řekl režisér Haynes o scénáři, jejž Brian Selznick napsal podle své vlastní knihy z žánru takzvané young adult literatury.

Selznick je mimo jiné autorem zčásti prozaické, zčásti obrázkové knihy Hugo a jeho velký objev, kterou před šesti lety adaptoval režisér Martin Scorsese.

Wonderstruck vypráví o hluché dívce a chlapci, kteří utečou ze svých problematických domovů – akorát s odstupem padesáti let.

Název snímku odkazuje na ilustrovanou knihu, která malému chlapci v 70. letech zbude po smrti matky. Hoch si myslí, že díky knize vystopuje svého otce, a tak se rozhodne vypravit do New Yorku. Jen o fous však přežije nehodu a velkoměstem už prochází jako hluchý.

O padesát let dříve se ve snímku dívka, kterou hraje Millicent Simmondsová, vypravuje hledat svoji matku – herečku z němých filmů, jež dceru opustila. Oba příběhy se ve filmu nakonec protnou.

„Pro filmaře to byla neodolatelná látka,“ poznamenal režisér Haynes, když snímek v Cannes představoval.

Hned dvě postavy ve Wonderstrucku ztvárnila Julianne Mooreová, která roku 1995 svoji první hlavní roli dostala právě v Haynesově snímku Safe. Ve starší části Wonderstrucku hraje Mooreová hvězdu němých filmů, která opustí svoji dceru Rose. Ve druhé dějové lince v 70. let naopak Mooreová ztvárnila senilní Rose.

Středem pozornosti je tak Mooreová ve dvou rozdílných situacích. V první roli může mluvit, ale protože účinkuje v němém filmu, publikum ji neslyší. Ve druhé dějové lince, kterou doprovází zvuk, už se Mooreová dorozumívá jen posunkovou řečí.

„Ve finále jde o to, jak komunikujeme, co je jazyk a jak používáme naše těla, ruce a vůbec sami sebe, aniž bychom se opírali o angličtinu,“ poznamenala na festivalu Mooreová.

Ve snímku dále účinkuje herečka Michelle Williamsová, která byla letos nominována na Oscara za výkon ve filmu Místo u moře.

V Cannes Williamsová řekla, že teprve život ji naučil plně docenit to, co děti cítí a potřebují. Herečka tím narážela na to, že sama vychovává dceru Matildu, kterou má s dnes již nežijícím hercem Heathem Ledgerem.

Časopis Hollywood Reporter napsal, že Wonderstruck je dojemný příběh o dětech a rodině, který zároveň chytře využívá možností kinematografie.

Naopak podle magazínu Variety do sebe jednotlivé části filmu nezapadají. „Wonderstruck se kus po kusu skládá v jeden velkolepý obraz. Celkový puzzle ale není kdovíjak pohledný, pořád jsou vidět spoje,“ napsalo Variety.

Časopis IndieWire tvrdí, že jde o pohádku, při které se diváci všech věkových kategorií naučí vystoupit ze svého těla a napojit se na pocity druhých.

Wonderstruck je jedním z devatenácti snímků, které na festivalu v Cannes usilují o hlavní cenu, Zlatou palmu. Vítězové budou oznámeni příští sobotu večer.