Fait Gallery vystavuje československé konceptuální umění, vybrala stovky děl ze 70. let

Umění, které často odvrhuje tradiční estetická měřítka a stojí především na myšlence či konceptu, zaplnilo bývalou továrnu u brněnského nádraží.

Místní Fait Gallery na adrese Ve Vaňkovce 2 shromáždila stovky prací českých a slovenských tvůrců ze 70. let minulého století, kdy konceptuální umění vytvořilo silný proud na okraji oficiální scény.

Expozice navazující na tradice brněnské konceptuální scény začala tuto středu, potrvá do 13. ledna příštího roku.

Známým dílem, které výstavu také propaguje, je práce Dalibora Chatrného z cyklu Vlajky z roku 1971. Jde o jemně naznačenou československou vlajku na bílé čtvrtce. Z jejího klínu ovšem vychází oprátka vytvořená z provázku.

Kromě Chatrného jsou na výstavě zastoupeni další umělci spojení s Brnem, například Jiří Valoch, Marian Palla nebo Jiří Hynek Kocman.

Do Fait Gallery se vešly práce více než 60 autorů. Vystavená díla často pocházejí ze soukromých sbírek, případně z archivu autorů, upřesnila mluvčí galerie Nela Klajbanová.

Fait Gallery vystavuje československé konceptuální umění, vybrala stovky děl ze 70. let

Dalších 6
fotografií

Konceptuální umění zjednodušeně řečeno narušilo tradičně vnímanou hranici umění a otevřelo tvorbu laikům.

Podle trojice kurátorek brněnské výstavy Beaty Jablonské, Denisy Kujelové a Jany Písaříkové nástup konceptuálního umění počátkem 70. let znamenal především posun zájmu od estetických a materiálových kvalit díla k jeho osobnímu, sociálnímu, historickému a často teoretizujícímu kontextu.

Zároveň konceptuální umění vytvářelo svobodný prostor, umožňovalo útěk před oficiální a státem kontrolovanou kulturou.

Spíše než historizující přehled kurátorky vytvořily různorodou mozaiku. Představují různé podoby konceptuální práce s kresbou a fotografií, časté jsou hry a experimenty na pomezí obrazu a psaného slova.

Expozice též dokumentuje různé akční a environmentální počiny.

Nechybí ani časová osa, která zachycuje informace o výstavách v soukromých bytech, vestibulech a dalších alternativních prostorech spolu s dobovým politickým a kulturním kontextem.

Expozice je podle kurátorek jedinečná zejména svou snahou poukázat na společná východiska výtvarné scény, která je od rozpadu Československa vnímaná jako dva samostatné celky.

Přitom tehdy existovala intenzivní spolupráce a dialog.