Bienále mladého umění Zvon 2010 představuje 20 umělců

Dvacítku současných umělců, kteří začali tvořit většinou až v novém tisíciletí, představuje sedmé Bienále mladého umění Zvon 2010. Na rozdíl od předešlých ročníků se bienále zaměřuje méně na konceptuální umění, spíše dává přednost rozmanitosti v obsahu i formě. Na bienále jsou zastoupeny obrazy, fotografie, filmy, ale i komiks, tvorba ovlivněná street artem a hudební videoklip. S koncepcí výstavy dnes novináře seznámil kurátor Tomáš Pospiszyl. Výstava se koná v Domě U Kamenného zvonu, pořádá ji Galerie hl. m. Prahy od 30. června do 3. října.

Pospiszyl nevytyčil umělcům jednotné téma, v jejich tvorbě pro bienále je nijak neomezoval. Jeho cílem bylo představit novou generaci umělců v jejich rozmanitosti. Nenechal se omezit ani věkem, nejmladšímu vystavujícímu je 22 let, nejstarší již překročili třicítku. Na výstavu zařadil umělce, kteří již vystavovali a mají "jméno", i méně známé tvůrce.

Například umělecká skupina Rafani se už stala zavedenou značkou, přesto podle Pospiszyla nebylo jejich dílo ještě doceněno, proto je pozval k účasti na bienále. Do prostoru středověkého Domu U Kamenného zvonu Rafani vytvořili tmavou pohyblivou oponu, která zakrývá pohled na Staroměstské náměstí. V určitém intervalu opona pohled odhalí. O smyslu díla nechtějí Rafani hovořit. "Není nic horšího než špatně vysvětlená metafora," řekl k tomu kurátor Pospiszyl. 

Na výstavě téměř není zastoupena malba. Jedinou malířkou na bienále je Laďa Gažiová, ani ona ale nepoužívá klasickou metodu štětce a barev. Obrazy nanáší zpravidla sprejem na plátno a využívá papírové šablony.

Pospiszyl oslovil mnoho umělců, ne vždy se mu ale podařilo je přesvědčit k účasti. Neuspěl u umělce, který vystupuje pod přezdívkou Epos 257. Přesto se jeho dílo na bienále představuje, Pospiszyl ho stáhl ze serveru youtube. Otázku, zda tím neporušil autorská práva, si prý neklade. Epos 257 působí ve veřejném prostoru a svá díla umisťuje na veřejně dostupný internet.

Architekturu expozice vytvořil Dominik Lang. Některé návštěvníky výstavy možná zmate. Zcela totiž zpřeházel vstupní prostor do galerie, šatna není na místě, kde byla dřív, návštěvník bude muset hledat jinde i pokladnu. Ve vstupu do galerijního prostoru v prvním patře zase divák narazí na dílnu pracovníků galerie, kterou Lang celou přestěhoval. Pracovníci ji budou nadále využívat, jen se stanou součástí expozice. 

Mezi vystavujícími letošního bienále jsou Ladislav Babuščák, Viera Čákanyová, Kateřina Držková, Laďa Gažiová, Petra Herotová, Katarina Hládeková, Martin Kohout, Gabriela Kontra a Jana Štěpánová, Martin Kubát, Dominik Lang, Vilém Novák, Jan Pfeiffer, Rafani, Pavla Sceranková, Pavel Sterec, toy_box, Jiří Thýn, Vladimír Turner, VJ Kolouch a Filip Nerad.

Předchozí dvě bienále, v roce 2005 a v roce 2008, vedl kurátor Karel Císař. V obou vystupovali stejní umělci, pokaždé ale měli za úkol využít jiné médium. Nedávno vyšel obsáhlý katalog obou bienále. V knize Karla Císaře jsou rozhovory s umělci i kritická reflexe. Na minulých bienále byli zastoupeni například Kateřina Šedá, Zbyněk Baladrán, Josef Bolf nebo Eva Koťátková. Kniha se jmenuje Věci, o kterých s nikým nemluvím.