Knižní tipy HN: Literatura jde přes palubu a Zazi do velkoměsta

"Ulice je škola hříchu, gdegdo to ví"

Návštěva holčičky z maloměsta ve velkoměstě je vždy pohromou. V Zazi v metru, románu vydaném roku 1959 a zfilmovaném rok nato, Raymond Queneau (1903 - 1976) předestřel ten nejextrémnější scénář. Jeho Paříž se hemží tajnými, homosexuály a psychokanálisty, je plná svádění, honiček, slovních přestřelek, grenadiny, rvaček, cibulové polévky, a do toho stávkuje metro.

Kdyby Zazi nebyla esencí držkatosti a dětského sadismu, asi by neobstála. Překlad z roku 1969 zůstává parádní přehlídkou jadrnosti, argotismů, fonetismů a novosloženin. Nově připojené varianty dvou kapitol, v nichž autor Zazi do vytouženého metra vpustil, dokládají, že volil dobře, když si to nakonec rozmyslel.

Zazi v metru
Raymond Queneau
(Přeložil Zdeněk Přibyl, dodatky Jiří Pelán). Plus 2010, 191 stran

To bejval, panečku, jinej tabáček

Marie Macková (1958) je mimo jiné spoluautorkou loňské knihy Z dějin každodennosti a také napsala práci Tabáková továrna v Lanškrouně jako součást tabákové státní režie (2007). Nyní v Knižnici Dějin a současnosti publikovala knihu věnující se legendě staré dobré trafiky.

Autorka shromáždila ohromné množství informací týkajících se pěstování, distribuce či druhů tabáku a také tabákových továren, takzvaných tabáček, nechybí ani pasáže o trafikách válečných invalidů či komicky vyznívající fotografie ctihodných členů kytlického Klubu kuřáků. K tomu, aby tato publikace čtenáře zaujala, tak nemusí být ani kuřák, ani trafikant, ani historik, ani trpět nostalgií po c. k. mocnářství.

To byla c. k. trafika
Marie Macková
Nakladatelství Lidové noviny 2010, 158 stran

Opravdu se vám to nezdá, napsala jsem román

Prodat sedmdesát tisíc výtisků románového debutu ve vlámsky hovořících zemích je úspěch. Belgické autorce Annelies Verbeke (1976) se to podařilo a od té doby se může věnovat pouze psaní. K nám se její prvotina dostává se sedmiletým zpožděním.

Spi! vykazuje řadu symptomů debutu - dychtivost napsat knihu bez ohledu na to, co se děje v literatuře okolo. V případě Annelies Verbeke je to rys spíše sympatický, neboť se k tomu nepřidružuje diletantova nabubřelost. Na dvojici postav, mladé Maje a postarším Benoitovi, ukazuje, kam mohou vést problémy s nespavostí. Že by člověk kvůli tomuto románu nemohl spát, to asi bohužel nehrozí. Ale taky u něj neusne.

Spi!
Annelies Verbeke
(Přeložila Jana Pellarová), Kniha Zlín 2010, 144 stran

Urovnejte tady trochu ten literární chaos!

Vydat texty týkající se literatury v knize, to nezní moc rozumně. Navíc když autor nepatří k recenzentským "celebritám". I tak ale člověk v literárních kuloárech o knize Antonína K. K. Kudláče (1971) může zaslechnout - věnuje se totiž žánrové literatuře, především detektivkám a fantastice, což je nedostatkové zboží.

A tak je zde řeč o Jaroslavu Velinském, Miloši Urbanovi, ale i o rodokapsech či budoucnosti české sci-fi, a lze tu taktéž najít rozhovory s Václavem Cílkem či Patrikem Ouředníkem. A úplně nakonec autor předkládá tucet svých nejoblíbenějších knih - čímž potvrzuje dojem, jakým celá kniha působí, totiž že se jedná o snahu vnést jakýsi systém do literárního bujení.

Literatura přes palubu
Antonín K. K. Kudláč
Pavel Mervart 2010, 214 stran