Švankmajer natočil originální psychoanalytický thriller

Hned na začátku filmu se autorova animovaná fotka promění v lebku, která na diváky zlověstně zaklape zuby.

Režisér Jan Švankmajer mezitím vysvětluje, proč svůj nový příběh opatřil vlastní předmluvou. Mimo jiné prý proto, že byl po závěrečném sestřihu příliš krátký...

Sarkasmus, který by u jiného tvůrce působil jako póza, je v jeho případě vtipný i funkční. Předznamenává dvojznačnost psychoanalytické komedie Přežít svůj život, při níž se podle jiného autorova bonmotu moc nenasmějeme.

S Janem Švankmajerem je to podobné jako s Woody Allenem. Oba mohou točit cokoli a vždycky to bude originální. Oba pracují s populárními hvězdami (Allen s celosvětově proslulými, Švankmajer s těmi českými), které předvádějí v neobvyklých podobách.

Allen je občas obsazuje do takzvaných "protiúkolů", Švankmajer je ve svých skládankách vesměs používá jako živoucí "loutky". Styl jejich děl je sice totálně odlišný, obsahově však mají společného víc, než se zdá.

Což platí především o Švankmajerově novince, kde jako jedna z hlavních postav vystupuje energická psychoanalytička.

Ponory do snů

Oba autoři poukazují na instinkty a skryté touhy postmoderního člověka, zakletého v nejrůznějších stereotypech. Dobrodružství Švankmajerova antihrdiny Evžena (Václav Helšus) začíná snem, v němž potká krasavici v červeném (Klára Issová). Představy, jež zprvu vypadají jen jako banální erotická avantýra, mu poodhalí cestu za poznáním vlastního já.

Putování do hlubin psychiky zdánlivě obyčejného chlápka v pyžamu má spoustu odboček a zákrut. Sny v nich přerůstají do reality a realita do snů.

Evžen se své vidiny nejdřív snaží vyvolat pomocí jídla, při prvním experimentu se ale pouze katastrofálně přejí. Pak se své sny pokouší analyzovat za asistence odbornice (Daniela Bakerová), která mu ordinuje jejich učené výklady pod "dohledem" Freuda a Junga. Poté přijde na to, jak si je navodit pomocí okultních praktik, vyčtených z příslušných knih.

Mezitím však vyhraje v loterii, jeho pragmatická manželka (Zuzana Kronerová) začne žárlit a svého muže sleduje po způsobu soukromých detektivů... V Evženově anabázi figuruje také neurvalý opilec Milan, který je jeho mladším dvojníkem. Potkává rovněž odpudivou babiznu, která ho všelijak peskuje a z níž se vyklube jeho sebemrskačské super-ego.

Večerníček pro dospělé

Příběh, vrcholící až almodóvarovskou scénou ve vaně se zkrvavenou vodou, lze vnímat jako psychoanalytický thriller. Jeho tajemství souvisí s iracionalitou času a s dobovou fotkou, jejíž protagonista má přízračně rozmazaný obličej. Další výklad naznačuje odkaz na Felliniho jasnozřivou kroniku Sladký život, v níž jeden z hrdinů spáchá sebevraždu kvůli svému strachu ze života.

Jan Švankmajer však nevytvořil hrané drama, ale animované "vystřihovánky" z rodu papírkových Večerníčků. Rozpohybované fotky účinkujících se v nich střídají s hranými makrodetaily jejich obličejů. A kolem nich se pohybují všelijaké symbolické předměty z autorova surrealistického inventáře: obrovitá jablka, vejce a melouny, zlověstná zvířata a zázračně rašící květiny, obskurní pokrmy, lascivní nahotiny, monstrózně vyplazené jazyky, olezlá veteš i starožitná kabelka z krokodýlí kůže.

A v ordinaci doktorky Holubové na všechno to hemžení dohlíží zmíněná dvojice klasiků psychoanalýzy, která občas uznale pokyvuje hlavami a jindy se nevraživě pošťuchuje.

Film Přežít svůj život je tak zároveň zábavnou groteskou, jež všechno, o čem byla řeč, pootáčí do ironické nadsázky. Její poselství je ale velmi hluboké.

Vypráví o tom, jak složité je vyznat se sám v sobě v zajetí civilizačních fetišů - od touhy po penězích přes erotické idoly po psychoanalytické šarády. I o tom, že naše podvědomí a nevědomí tropí nevyzpytatelné divy, na něž je náš rozum zoufale krátký. Nutkavé sny se nedají vypočítat, ovládat ani ignorovat. Lze se jim však přiblížit pomocí osvobozující fantazie mágů typu Jana Švankmajera.