Zaplnit pražské Rudolfinum koncertem mimo abonmá a festivaly není snadné. Velkému symfonickému orchestru P. I. Čajkovského se to v neděli podařilo a navíc svým programem nadchl.
Mimořádný koncert byl zastávkou moskevského tělesa na evropském turné připsaném jeho 80. výročí. Po Berlíně, Paříži, Itálii a české metropoli směřuje ještě do Curychu.
V Praze interpretací ruské hudby bodoval. Značnou část publika tvořili rusky hovořící posluchači, ovšem koncert byl událostí nejen pro ně. Také české publikum si mohlo silně uvědomit, jak působivé je, když stovka hudebníků hraje vyhraněnou hudbu své země, kterou má tak hluboko a samozřejmě zažitou. Podobně ostatně bodují v cizině české soubory s českou hudbou.
Návraty Gerda Albrechta: Kontroverzní šéfdirigent nedal Beethovenovi nic jedinečného - čtěte ZDE
Rossini či Mozart dostali akcent polské hvězdy z Metropolitní opery - čtěte ZDE
Někdejší hlavní sovětský rozhlasový orchestr, ze svazku s rádiem už vyvázaný, vede skoro 40 let Vladimir Fedosejev – a kupodivu ještě stále neopotřebovaně. Na současné scéně je tak dlouhé působení dirigenta na jediném místě už raritou.
Čajkovského Pátá symfonie pod jeho jasným gestem zazněla s masivním patosem i měkkým lyrismem, v hutném a temném zvuku, s přesností a znalecky, v ideálně modelovaných vlnách emocí a nálad. Neméně velkým zážitkem byl sršatý, virtuózní a dramatický Prokofjevův 2. klavírní koncert – málokdy slýchaná příležitost pro sólistku, jíž byla slavná ruská emigrantka Elizabeth Leonskaja.
Poslouchat ruskou hudbu v naprosto autentickém provedení je velkolepé. Zároveň však získává na obrysech otázka, nakolik „česká“ asi dokáže být Dvořákova Rusalka, kterou chce Fedosejev v Moskvě jednou dirigovat?
