Legenda filmové hudby Ennio Morricone se považuje především za skladatele, až poté za dirigenta. Za svou padesátiletou úspěšnou kariéru se řídil zejména metodou a přesností. Řekl to v pondělí v Praze v rozhovoru s ČTK. Morricone v Praze právě nahrává hudbu pro dvoudílný italský televizní film Jako delfín režiséra Stefana Realiho.
Morricone vytvořil hudbu k více než čtyřem stovkám televizních seriálů a filmů, z nichž jsou patrně nejznámější westerny. Je nositelem několika cen Grammy a Zlatých glóbů, pětkrát byl nominován na Oscara, kterého nakonec získal za celoživotní dílo. Kromě komponování se často objevuje i za dirigentským pultem.
Metoda, přesnost a láska
"Nejdůležitější pro mne vždy byla metoda, přesnost a samozřejmě láska, tím jsem se vždy řídil," uvedl dvaaosmdesátiletý italský skladatel.
Tvrdí, že jeho tvorba vychází z jeho specifické techniky, hudebního nadání i vlastní fantazie. "Všechno záleží na tom, v jakém stylu je film připraven, a koneckonců i na režisérovi. Hudba musí sledovat průběh a styl filmu," poznamenal Morricone, který vždy povyšoval hudbu na úroveň filmu.
Ačkoli Morricone patří k hudebním nestorům, i on vnímá vzrůstající oblibu elektronické hudby. Zaujme jej prý ale jen tehdy, pokud je "kulturní a v souladu se skládáním hudby".
"V dnešní době není snadné používat tuto hudbu ve filmu. Lidé očekávají to, co již znají. Je to jiná řeč a jiný způsob vyjádření," domnívá se. Sám se vždy snaží hledat další nové postupy a řešení, aby svým dílem přispěl k dobrému filmu.
Režiséři? Dobří přátelé
Nejvíce se proslavil spoluprací s režisérem a krajanem Sergiem Leonem. Morriconeho hudba k jeho westernu Tenkrát na Západě, známém nejen svými tklivými tóny harmoniky, byla přitom k dispozici již předem. Díky tomu se s ní herci mohli seznámit a pohybovali se zcela v jejím rytmu. "Nelpím ale na nějakém postupu, někdy mám k dispozici jen scénář, nebo napíši hudbu a ta je použita," poznamenal.
S Leonem spolupracoval na celé řadě filmů, známou se stala rovněž trilogie Pro hrst dolarů (1964), Pro pár dolarů navíc (1965) a Hodný, zlý a ošklivý (1966). Morriconeho proslavily ale i další snímky, mimo jiné Briana de Palmy (Nedotknutelní), Romana Polanského (48 hodin v Paříži), Franca Zeffirelliho (Hamlet), Giuseppeho Tornatoreho (Bio Ráj a Malena), Rolanda Joffého (Mise), Olivera Stonea (U-Turn) či Adriana Lynea (Lolita).
Spolupracoval také s Pierem Paolem Pasolinim, Giulianem Montaldem, Gillem Pontecorvem a Alessandrem Alessandronim.
Morricone nechce prozradit, se kterým režisérem se mu tvořilo nejlépe. "Všichni, s nimiž jsem pracoval, byli moji přátelé," řekl.
Slavné hollywoodské šlágry zazní v symfonické podobě v Obecním domě - čtěte ZDE
Sešli se dva introverti. A Struny podzimu si omotali kolem prstu - čtěte ZDE
Český národní symfonický orchestr považuje za výborný, již loni s ním připravoval své CD, které by mělo v příštích měsících vyjít. Morricone také často na koncertech diriguje, v této roli jej prý ale v Praze ještě posluchači neuvidí.
"Dávám přednost vždy skládání, až potom dirigování. Komponování se chci věnovat i v prvních třech měsících příštího roku," dodal. Velké naděje vkládá do jednoho ze svých čtyř dětí, syna Andrey, který je rovněž filmovým skladatelem a dirigentem. Andrea v Praze již před třemi lety dirigoval Český národní symfonický orchestr na festivalu Prague Proms.
Přidejte si Hospodářské noviny mezi své oblíbené tituly na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist