Mišík nabízí 49 písní a 20 deka duše

Reedicí čtveřice alb z první poloviny devadesátých let pokračuje Supraphon ve vydávání nahrávek folkrockového zpěváka a kytaristy Vladimíra Mišíka v exkluzivní řadě Déja vu.

Suma 49 písní z desek 20 deka duše, Jen se směj, Live... unplugged a Město z peřin s vyčištěným zvukem, z nichž zlomek zazní jak ve studiové, tak v koncertní verzi, navazuje na první část Mišíkova Déja vu – loňskou společnou reedici rovněž čtyř zpěvákových alb ze sedmdesátých a osmdesátých let.

Variace na mišíkovské téma

První Déja vu přineslo desky Stříhali dohola malého chlapečka i s anglickou verzí They Cut Off The Little Boy's Hair a nahrávkami Etc...2, Etc...3 a Etc...4. Tedy desky, které následovaly po jednom z vůbec nejlepších alb české rockové historie, Kuřeti v hodinkách z roku 1972, kde Mišík s kapelou Flamengo nazpíval písně s texty básníka Josefa Kainara.

Mišík, do té doby spíš vyznavač názoru, že k rockové hudbě patří anglické texty, byl v počínající normalizaci v podstatě přinucen zpívat česky. Tyto okolnosti ovšem nastartovaly období výrazně poetických písní. Text už nebyl jen nutným doplňkem písně, ale její nosnou částí. To ovlivnilo Mišíkův následný repertoár, jak je patrné i z druhého Déja vu.

Na desce Live... unplugged, nahrané v listopadu 1994 v pražské Arše, se Mišík vrací ke své možná nejznámější písni ze sedmdesátých let proslavené v listopadu 1989 na letenských demonstracích, Variaci na renesanční téma s textem básníka Václava Hraběte. Ale zpívá zde i verše „básníků písničky“ Jiřího Suchého, Pavla Šruta, Vladimíra Merty či Jiřího Dědečka, jehož texty během své kariéry často použil.

Druhé Déja vu je doplněno rozhovorem, který s Mišíkem vedl hudební publicista Ondřej Bezr, autor knihy Vladimír Mišík: Letní rozhovor/Sklízím, co jsem zasel.

Mišík připomíná, že čtveřici alb z druhého Déja vu spojuje mimo jiné stejná základní sestava hudebníků, která je nahrála. V jeho kapele Etc..., jež si zkraje devadesátých let  přidala do názvu slovo Band, aby zdůraznila kolektivní přístup k práci, spolu hráli baskytarista Vladimír Kulhánek, kytaristé Pavel Skála a Stanislav Kubeš, violoncellista Jaroslav Nejezchleba a od alba Jen se směj bubeník Tomáš Krček. Kubeš a Nejezchleba tehdy také začali zpívat, takže tato role už nebyla výhradně Mišíkova.

Nejzásadnější je Město z peřin

Za jednu z nejzásadnějších desek Etc... Bandu považuje Mišík Město z peřin vydané v roce 1996, které druhé Déja vu uzavírá. „...shrnula všechno, co bylo na tomhle složení nejlepší,“ vysvětluje Mišík v bukletu alba a dodává: „Myslím, že jsme naplnili důvod, proč jsme si za to Etc... na začátku tohohle období přidali ještě slovo Band.“

Druhé Déja vu mělo být pokřtěno v pondělí v pražské Malostranské besedě. Koncert se však nekonal, protože Vladimír Mišík minulý týden v pátek na koncertě v Jablonci nad Nisou zkolaboval z vyčerpání a byl až do pondělí hospitalizován.

Podle Mišíkova manažer Šimona Kotka to nebylo „nic fatálního“, uvedla ČTK. Dnes už by měl Mišík zpívat v Plzni a ve čtvrtek i v pátek v Ostravě v rámci turné k novému albu Ztracený podzim.

Videa 

Klip k písni Co jsem si vzal z desky Město z peřin

Hudební publicista Jiří Černý hovoří o Vladimíru Mišíkovi

Křest první části série Déja vu