Captain Beefheart, parťák Franka Zappy, podlehl roztroušené skleróze

Když Don Van Vliet řečený Captain Beefheart 17. prosince v severokalifornské nemocnici podlehl boji s roztroušenou sklerózou, zbýval mu do oslav sedmdesátky bez dvou dní měsíc. Přestože se působení v hudební oblasti zcela vzdal již v roce 1982, i po téměř třiceti letech od tohoto rozhodnutí mohl být považován za jednoho z nedostižných šílenců, géniů i vizionářů rock’n’rollu.

V Čechách byl znám především jako parťák Franka Zappy; i když se hudebně setkávali spíše sporadicky a jejich přátelství na konci sedmdesátých let vzalo zasvé poté, co Zappa Beefheartovi odmítl vydat nahrávku alba Bat Chain Puller, kterou produkoval: Beefheart album natočil znovu.

Co se skrývá pod maskou

Zappa ovšem produkoval i album, které vyšlo téměř okamžitě po svém dokončení v roce 1969: nejslavnější dílo seskupení Captain Beefheart & His Magic Band, dvojalbum Trout Mask Replica.

I když se nazývá Replika masky pstruha, má na jeho obalu Don Van Vliet před obličejem hlavu kapří. Na zadní straně a uvnitř obalu ho vidíme v kožichu v čele podivně oblečené skupiny hudebníků bizarních přezdívek. Na sobě má kožený kabát s chlupatým límcem, tentýž, ve kterém je – s vysavačem v ruce – vyfocen na Zappově albu Hot Rats.

Přezdívky, kostýmy a texty písní Magic Bandu jsou sice sdostatek obskurní samy o sobě, kam se ale hrabou na neslýchanou hudbu osmadvaceti písní Trout Mask Replicy.

Beefheart je prý napsal u klavíru za osm hodin. Neuměl instrument ovládat, a tak do jeho kláves vytloukal jednoduché figury, které bubeník Drumbo nahrával a přepisoval do not. Beefheart pak skupině vysvětlil, co patří k čemu a donutil ji dřepět celý rok v půjčeném domě a dávat jeho nápadům tvar.

Výsledkem je rozcupované blues, ve kterém každý nástroj hraje krkolomné party v odlišných tempech a Beefheart divoce polorecituje své dadaistické vize. Nic, k čemu by se dalo podupávat a co by svou stavbou připomínalo rockovou písničku s riffy, slokami, refrény a sóly, přesto se ale mimo vší pochybnost a na první poslech o (blues) rock jedná.

Podobně nátlakovou hudbu hrají snad jen ti nejzdatnější instrumentalisté z oblasti hardcore, stavba jejich písní je ale nesrovnatelně prostší než struktura beefheartovských čísel.

Trout Mask Replica zkrátka ve světě stále nemá obdoby. Když si Van Vliet připsal veškeré autorství skladeb na dvojalbu, jeho spoluhráči se proti tomu ohradili s tím, že jejich podíl na vzniku tohoto neobyčejného díla byl mnohem větší než jen přehrávat jeho nápady a přizpůsobovat je možnostem svých nástrojů.

Všichni se ale shodují, že navzdory veškeré bídě a psychickému teroru z Beefheartovy strany se jednalo o nejpozoruhodnější hudební dobrodružství jejich životů.

Malíř v ústraní

Před Trout Mask Replicou Beefheart natočil dvě poněkud méně excentrická alba. Debut Safe As Milk vznikl ve spolupráci s Ry Cooderem a hudebníky kolem experimentujícího bluesmana Taje Mahala.

Po Replice Kapitán vedl svou loď poněkud ukázněnějším, přesto však pozoruhodným směrem. V polovině sedmdesátých let na dvou vcelku příšerných albech zakoketoval s popem, do formy se vrátil na přelomu sedmé a osmé dekády svým patrně nejlepším albem Doc At The Radar Station rozvíjejícím poetiku Trout Mask Replicy.

Po odchodu z hudebního průmyslu žil v ústraní a věnoval se malbě, podobně poloabstraktní, hravé, surové i matoucí, jako byla jeho hudba.