Zuzana Lapčíková po dvou stech letech odpověděla Jakubu Janu Rybovi

Dvě stě čtrnáct let po vzniku České mše vánoční vydala respektovaná moravská zpěvačka a cimbalistka Zuzana Lapčíková se svým kvintetem nahrávku Marija panna přečistá, kterou lze poslouchat jako symbolickou odpověď na proslulou skladbu Jakuba Jana Ryby. Stejně jako on vytvořila Lapčíková lidovou hudební mši oslavující Kristovo narození.

Ovšem zatímco kantor Ryba svůj "hudební betlém" zkomponoval celý sám včetně textu, Lapčíková zvolila koláž z již dávno zapsaných lidových moravských adventních a vánočních písní. Vybrala je ze starých sbírek, roztřídila je do kánonem předepsaných částí hudební mše a instrumentovala a nahrála se svým jazzovým kvintetem tak výjimečným způsobem, že lze hovořit o novém originálním díle.

Jazz z Moravy

Takhle Zuzana Lapčíková píše "svou" hudbu už dvě desetiletí a pokaždé překvapí. Už první více méně autorská nahrávka tehdy velmi mladé hudebnice, album Balada o Veruně se souborem Včelaran z roku 1991, působila jako zjevení. Následně pak Lapčíková vytvořila trio silných individualit s primášem Hradišťanu Jiřím Pavlicou a klavíristou Emilem Viklickým, s nímž se odrazila k fúzi tradiční hudby a jazzu. Sklidila s ní i výrazné mezinárodní uznání, když se v roce 2001 podílela na albu Morava světově uznávaného česko-amerického kontrabasisty Jiřího Mráze.

Nahrávka Maria panna přečistá pak s jinými hudebníky tuto fúzi rozehrává do mnoha podob, jichž je téměř tolik, kolik Lapčíková použila na svém albu písní, tedy pětadvacet. Každá z nich má spíš krátkou stopáž, ale malé plochy nebrání v rozvinutí desítek nápadů, jak písně pojmout. Úpravy jsou na omezené ploše přitom tak koncentrované a díky tomu vytříbené, že navzdory zažité a očekávané podobě lidových písní budí úžas.

Moc Boží divná...

Základní "příběh příběhů" křesťanského světa, jenž Rybova mše zvěstuje s tak výraznou radostí z narození spasitele, však Lapčíková dramaturgií a interpretací existenciálně zabarvuje. Od samého začátku je přece jasné, že příchod Ježíšův bude vykoupen jeho násilnou smrtí. Ryba, který si nakonec sáhl na vlastní život, ale jako kdyby si ve svém optimistickém dílku Ježíšův konec nechtěl připustit.

Z díla Zuzany Lapčíkové však až mrazí: třeba z písně Moc Boží divná, z této mytické retrospektivy, která připomíná důvod, proč byl člověk vyhnán z ráje. Ale "ideový" bod alba ucítíme především, když těhotná Panenka Maria po světe chodila a kovář jí odmítl poskytnout přístřeší. Musí totiž celou noc kovat tři hřeby do Ježíšova kříže - tedy sotva několik hodin před Ježíšovým narozením a zhruba třicet tři let předtím, než mu budou zatlučeny do rukou a nohou.

Jsme česači jablek

V krátkém okamžiku se tak koncentruje to podstatné - jakási "teorie všeho v jediné písni", kterou Zuzana Lapčíková dokáže se svým kvintetem intenzivně zprostředkovat.

Přitom není ani tak podstatné, zda pro celek alba zvolila formální uspořádání hudební mše. Důležité je spíš to, jak album Marija panna přečistá hudebně zobrazuje napětí mezi reálnem a surreálnem: mezi entropickým nepoučitelným světem, který neustále češe jablka ze stromů poznání, a jeho "nadstavbou", v pojetí barokních lidových písní oblačnou sférou andělů, archandělů a spasitele jako nejvyšší instance.

Pozemskou rovinu na albu Marija panna přečistá zastupuje neklidný, hyperaktivní jazz spoluhráčů Zuzany Lapčíkové, oblačnou sféru pak její čistý, krásný, baldachýnově měkký zpěv - zosobněný vyšší princip, který na ten chaos shůry dohlíží. Je to "věrný" obraz světa vyjádřený hudbou. A ta je natolik nadčasová, že nesejde na tom, zda jsou zrovna Vánoce.