Kim Ki-duk obrátil kameru proti sobě a spustil v Cannes žalozpěv

Tohle canneský festival ještě neměl. Existuje spousta sebereflexivních snímků, kdy autor obrátí kameru proti sobě a začne meditovat nad svou tvorbou, nad kinematografickým médiem – nad tím, co je to vlastně film.

Nikdo si ale nedovolil ukázat tolik temných, hořkých, směšných, patetických a bolestných obrazů ze svého nejintimnějšího života jako Kim Ki-duk. Jeho ojedinělou novinku zařadil festival v Cannes do soutěžní sekce Un Certain Regard.

Bude to peklo

Kim Ki-dukem v roce 2008 otřásla nešťastná náhoda, kdy se při natáčení filmu Dream málem oběsila jedna z hereček. Režisér se po dokončení snímku zcela stáhnul do soukromí a od té doby žije jako poustevník na odlehlé horské chatě.

Když uběhlo prvních deset minut z páteční novinářské projekce filmu Arirang v kinosále Debussy, jeden žurnalista věštecky zašeptal: "Tohle bude peklo..." A taky že bylo.

Stominutový film detailně popisuje všední rutinu Kim Ki-dukových dnů. Kávu si světoznámý režisér vaří v originálním presovači vlastní výroby, vodu získává rozpouštěním okolního sněhu, přímo v chatě pak (kvůli zimě) spí ve stanu.

Když mistr potřebuje na velkou, poodejde od stavení a vyhloubí si malou lopatkou odpovídající jámu.

Ukázka z filmu Arirang (text pokračuje za videem)

Arirang (2011) Trailer Cannes

V zajetí démonů

Arirang je korejská píseň, kterou si tamní obyvatelé zpívají, když je jim smutno. Kim Ki-duk ji v průběhu filmu zpívá několikrát: od teskných tónů postupně přechází přes bolestné vzlykání až do animálního řevu.

Je nepředstavitelné, že by něco podobného natočil jakýkoli český režisér – jednak by byl kritikou vypískán (a odsouzen za uměleckou masturbaci) a jednak se to ke středoevropské duši ani trochu nehodí.

Arirang popírá přísloví "špinavé prádlo se pere doma". Kim Ki-duk je evidentně v dlouhodobém zajetí svých démonů a z autorského bloku udělal hlavní téma filmové terapie. A ta je jeho vlastním výtvorem po všech možných stránkách: od jediného herce, přes kameru a střih až po zvuk a produkci.

Kim Ki-duk vede monology sám se sebou, nechává se zpovídat svým slunečním stínem, z odstupu komentuje scény vlastního pláče přehrávané na monitoru. Ironicky glosuje úlohu tvůrce, který "stejně jako atlet" reprezentuje rodnou zemi a svými díly (výkony) zlepšuje image vlasti.

Život podle Kim Ki-duka je jen masochismus, sadismus a kombinace obojího.

Outsiderova odvaha 

Majitel stříbrného medvěda z Berlína a řady cen z benátského či locarnského festivalu se vyznává ze své bezedné samoty, která mu umožnila točit tak mučivě smutné filmy. Jeho nejbližším přítelem byl jen další outsider ve společnosti – potomek amerického vojáka, bojujícího v korejské válce.

Projekce na festivalu měla zvláštní napětí díky osobní účasti režiséra. Kim Ki-duk na chvíli opustil svou horskou chatu v Koreji a ve zvláštním úboru a s dlouhými vlasy sepnutými jako samuraj usedl v Cannes spolu se zahraniční kritikou.

Pár publicistů během filmu nevydrželo a odešlo, drtivá většina ale svíravě teskný Kim Ki-dukův žalozpěv statečně vydržela.

Za odvahu, s jakou ukazuje své nitro, si pak jihokorejský solitér vysloužil dlouhotrvající potlesk ve stoje, přelívající se ve vlnách po zhypnotizovaných novinářích.

Arirang je dost možná nejzvláštnějším filmem v letošní canneské soutěži.