Klicperovo divadlo vsadilo na teplákovou coolturu a sen o dobytí Ameriky

Po několika riskantních premiérách původních českých her sáhlo Klicperovo divadlo v Hradci Králové po osvědčené současné evropské "klasice". Mrzák inishmaanský britského dramatika Martina McDonagha je jedním z jeho suverénně vyprávěných cool příběhů z prostředí irského venkova, jejichž bizarní humor zabírá na diváky po celém světě.

Postiženého mladíka, kterého nikdo neosloví jinak než "mrzáku Bille", vychovávají na jednom ze tří Aranských ostrovů dvě svérázné "tety" provozující hospodu a obchod v jednom. V jejich nálevně se střídají sousedé, drsní venkované s nelehkými osudy. Vyznačují se dost ostrým slovníkem, chlastají pálenku, hrozně si vymýšlejí a pro ránu nejdou daleko.

Sirotek Billy se z nudy chodí dívat na krávy pasoucí se po kopcích, myslí na své rodiče, o kterých se vyprávějí rozporuplné historky, a sní svůj sen o "dobytí" Ameriky.

Billyho cestu za štěstím v Hollywoodu a do náruče drsňačky Heleny, která se chce s každým líbat, inscenoval v Hradci Králové jeden z nejzajímavějších mladých českých režisérů Jan Frič.

Bohdalky a ti další

S pomocí scénografa Nikoly Tempíra vytvořil na scéně ironicky nadsazený obraz "autentické" irské krajiny, kamenitých zelených pastvin s kravičkami a moře, jehož vlny brázdí obrovští žraloci. Samotný dřevěný lokál je naturalisticky popisný a i když jím občas profoukne "osudový" vítr, který surreálně rozráží okna, těžko se rozhodnout, zda tato část výpravy konvenci ve zobrazení irského venkova opisuje či ironicky cituje.

Kostýmní výtvarnice Iva Němcová všem nasadila rozdrbané zrzavé paruky a ošacení, které osciluje mezi teplákovou bundou a představou o irském nevkusu s dominující brčálově zelenou. Ve škále od patetického naturalismu až po drastickou nadsázku se pohybují i herecké stylizace.

Billyho (Jan Sklenář) ortopedický "postrojek" a do detailu vypracované postižení sousedí s estrádně rozcapenou polodemencí Bartleyho McCormicka (Vojtěch Dvořák). Tety Osbournovy (Lenka Loubalová a Martina Eliášová) jsou přiměřeně osobité, bodré a se srdcem na dlani, skoro jako Jiřina Bohdalová blahé paměti.

Nositel nejnudnějších novin a reprezentant irského investigativního bulváru Pateena Mike (Filip Richtermoc) vypadá, stejně jako jeho vtipná alkoholická matka (Lubor Novotný), jako figurka z TeleTele. Vdovec Bobík Boby a doktor McSharry tíhnou k bytelně realistické interpretaci. Helena McCormicková (Marta Zaoralová) se představuje jako okázale rozjívená teenagerka se sadistickými sklony.

Báchorka v hollywoodském formátu

Celé inscenaci nelze upřít podivný, i když poměrně nesnesitelný a po chvíli sebe sama požírající styl. Frič je režisér, který čte text s osobitou, skoro surreálnou obrazností a také v osobních kontextech. Daří se mu to nejlépe u látek skutečně klasických (Tartuffe, Orestek), jejichž notoricky známé příběhy svým způsobem destruuje a pak posouvá do současnosti.

Mrzák inishmaanský není drama v pravém slova smyslu, spíš irská báchorka v "hollywoodském" formátu. McDonaghovy hry se těší renomé globálně dobře prodejného výrobku. Autentické kořeny ve stravitelném dramatickém balení jsou v módě podobně jako biopotraviny.

Zdá se, že se Frič intuitivně pokusil si z dobře maskovaného sentimentu Mrzáka inishmaanského udělat legraci tím, že všechny jeho ingredience nadsadil. Jenomže zároveň s tím bohužel také rozbil to, co tento typ dramatiky činí pro publikum tak atraktivním.

Martin McDonagh
Mrzák inishmaanský (Režie Jan Frič)
Klicperovo divadlo Hradec Králové, premiéra 8. května

VTIPNÝ NEVKUS
Mrzák inishmaanský si v Hradci Králové pohrává s výpravou i kostýmy oscilujícími mezi nadsázkou a nevkusem.