10 českých knih na dovolenou: Vytřídili jsme odpad, i když to podle básníka Janoty nestačí

Jan Balabán
Romány a novely
(Host) 

Pro ty, kteří si ještě nepřečetli Knihu roku Magnesia Litera, román Zeptej se táty, je zde nyní možnost opatřit si jej v jednom svazku s dalšími rozsáhlejšími prózami předčasně zesnulého prozaika. Pro ty, kteří Zeptej se táty již četli, je to pak možnost se s těmi dalšími texty seznámit. A pro ty, kdo je už znají, možnost přečíst si je znovu, pohromadě.

Petr Šabach
S jedním uchem naveselo 
(Paseka) 

Populární dejvický prozaik si letos vybírá jakýsi oddechový čas. Nová kniha je totiž souborem šesti povídek, které již byly samostatně publikovány, k nim přibyly další čtyři nové. A autor v nich potvrzuje, že je hospodským těžařem, který z větných závějí nad půllitrem umí zachytit atraktivní historku a pak ji velmi sugestivně podat. Ideální čtení pro oddechový čas.

Jiří Šulc
Operace Stonewall
(Knižní klub)

Kniha pro velké kluky. Autor úspěšného románu Dva proti Říši znovu sáhl do příběhové zásobnice druhé světové války a z její vzdušné složky tentokrát vybral příběh obřích německých lodí, lamačů blokády, a československé posádky 311. perutě RAF. Německá loď se blíží k francouzským břehům a Čechoslováci v britském stroji by si na ni rádi počíhali.

Miloš Urban
Boletus Arcanus 
(Argo) 

Další porce pro fanoušky Miloše Urbana. Ale také vhodná četba pro neúspěšné houbaře. Boletus Arcanus se totiž točí kolem tajemné houby, která má omlazující účinky. V příběhu tak autor logicky mnohokrát odkazuje k Čapkově Věci Makropulos. Nechybí samozřejmě ale ani další tradiční propriety Miloše Urbana, jakými jsou sex, smrt a také zašifrované komentáře současné politiky.

Jan Novák
Aljaška
(Plus)

Po opulentním románu o útěku skupiny bratří Mašínů přichází Jan Novák s útlou prózou, jejímž dějištěm je autorův druhý domov, Chicago. Jde o příběh propuštěného muže rozvážejícího pečivo, jenž se dostane k pistoli – a víme, že když je v knize pistole, tak se z ní má vystřelit. Autor příběh nejprve napsal jako filmový scénář, poté jako divadelní hru, nyní tedy i v próze.

Radka Denemarková
Kobold 
(Host) 

Trojnásobná nositelka ceny Magnesia Litera uzavírá románovou trilogii. Román se skládá z příběhu O vodě, který ukazuje Kobolda jakožto původce domácího násilí, zatímco druhá část O ohni už je o Koboldech, kteří trápí druhé v rámci systému. Hlavní hrdinkou je sociálně slabá osamělá žena s devíti dětmi na krku. Je to ženské psaní, ale kdo je chlap, ten se s tímto románem popasuje.

Pavel Tigrid 
Mně se nestýskalo 
(Labyrint) 

Rozhovor s Pavel Tigridem pořídil Petr Kotyk již v roce 1992, vyšel ale až nyní, osm let po smrti vydavatele slavného časopisu Svědectví a také posametového ministra kultury. A odstup ukazuje, že většina z toho, co Pavel Tigrid říká, nebyly jen dobové řeči, a také je vidět rapidní posun v úrovni dnešních českých politiků. Bohužel samozřejmě směrem dolů.

Jiří Gruša
Beneš jako Rakušan 
(Barrister & Principal)

Velký muž současného českého intelektuálního života se pustil do probádávání velké postavy československé politiky, a tak vznikla malá kniha o malém člověku, který to dotáhl až na prezidenta. Malá je kniha rozsahem, jinak je velmi obsáhlá. Je tu plno neotřelých postřehů, slovních přesmyček a kritika Edvarda Beneše, který je nahlížen jako neodvážný a mstivý úředníček.

Pavel Kosatík
Česká inteligence 
(Mladá fronta) 

Člověk nesmí zaváhat, aby s Pavlem Kosatíkem udržel krok. V zimě vyšlo České snění, pak Čeští demokraté, nyní Česká inteligence. Pro ty, kteří chtějí vidět, že i v českém prostředí byly a jsou osobnosti, jichž si lze vážit, a kteří hledají odpověď na to, jak jsme došli k tomu, co teď máme, je jednašedesát portrétů Pavla Kosatíka vhodnou četbou.

Vít Janota
Jen třídit odpad nestačí 
(Dauphin) 

Nejvýraznější česká básnická kniha letošního roku. Vít Janota nabízí v již páté sbírce básnické pásmo zachycující živý organismus Prahy, který „moderně“ polyká své občany. „Jen třídit odpad nestačí/ podrážkami sešlapávat/ průhledné bubliny plastových láhví/ s rozkoší pouštět do tmavých otvorů/ bezbarvé křehké sklo...“ Poezie a život od sebe nejsou daleko, naopak, prostupují se.