20 překladových knih na léto: Velikáni, debutanti, nobelista

Michael Thomas 
Do dna 
(Odeon) 

Michael Thomas napsal debutový román Man Gone Down, který má silně autobiografické prvky. Černošský muž je v New Yorku ponechán, aby sehnal peníze na bydlení a školné svých synů – jeho bělošská žena totiž s dětmi odjela za matkou... A když pak tento román vyšel, tak následně získal The International IMPAC Dublin Literary Award spojenou s odměnou sto tisíc eur. Pěkný příběh.

Guillermo Cabrera Infante
Přelétavá nymfa
(Paseka) 

Nádherný milostný příběh z kubánského prostředí. Posmrtně vydaný román přináší příběh havanského intelektuála a mladičké, nevzdělané, avšak nikoliv hloupé dívky. Stejně jako je to milostný román, je to i román vyznávající lásku jazyku. Jeho text je totiž díky hlavní mužské postavě samá hříčka. Proto je těžké se do přelétavé nymfy nezamilovat. Tedy: do Přelétavé nymfy.

Benjamin Black 
Anatomie strachu 
(Moba) 

Vytvořit si závislost na alkoholu holdujícímu patologovi Quirkovi není vůbec obtížné. Jeho případy jsou zasazeny do Dublinu padesátých let. Quirkův dávný spolužák jej jednoho dne navštíví a prosí jej, ať tělo jeho zesnulé manželky nepitvá... A případ je tu. Teď už jen vypátrat, kdo je Benjamin Black... Jistý John Banville, který na podzim v Praze převezme Cenu Franze Kafky.

John Maxwell Coetzee 
Ďabiel DeFOE 
(Metafora) 

Jihoafrický nositel Nobelovy ceny patří k největším současným autorům, pořád se snaží navazovat na modernistické velikány, ale po svém. A Robinson Crusoe patří společně s Hamletem a Sherlockem Holmesem na čelo žebříčku literárních postav všech dob. J. M. Coetzee tak vzal příběh Robinsona Crusoe a po svém s ním zatřepal – nechal připlout na ostrov ještě ztroskotavší ženu...

Willem Frederik Hermans
Už nikdy spánek
(Host) 

Holenku, to není jako se někde na rovině ládovat děravým sýrem... Mladý holandský geolog Alfred se totiž vydává na norský sever za výzkumem, avšak více než o vědu půjde Alfredovi o přežití. Nizozemský autor je skvělý vypravěč, který uspokojí stejně tak intelektuály jako hltače příběhů. Někdo tak místo do Nizozemska potom pojede do Norska... a jiný možná přesně obráceně.

Saša Sokolov
Palisandreia
(Prostor)

Román ruského exilového autora vypráví příbuzný neblaze proslulého Lavrentije Beriji a odehrává se mimo jiné v Kremlu mezi sovětskými pohlaváry. Nejde však o žádnou literaturu faktu, Saša Sokolov je romanopisec nanejvýš poťouchlý, a tak je Palisandreia nejen zábavná, ale při jejím čtení se také jasně vyjevuje, že naše nedávná historie chrastí exponáty z muzea Bezčasí.

Raymond Carver
Buď už, prosím tě, zticha
(Volvox Globator)

Pokud někdo v důsledku neustálého pokřikování manžela, tchyně, dětí či v důsledku závislosti na nikotinu či alkoholu naplňuje dny trhavými pohyby, pak jsou pro něj krátké prózy velkého amerického povídkáře tou pravou četbou. Kdo by dokázal odolat povídkám s tak obyčejnými názvy, až jsou neodolatelné: Oni nejsou tvůj muž, Co říkáš tomuhle? či Nikdo nic neříkal.

Philip Roth
Pokoření
(Mladá fronta) 

Předloňská novela amerického autora je ukázkou Diderotova hereckého paradoxu, totiž, že herec je skvělý proto, že nemá žádný svůj život, a tak v něm je prostor pro ztvárňování života ztvárňovaných postav. Herec Simon Axler však ztrácí své herecké schopnosti, zato se zamiluje. A pak je tu ještě jeden paradox, Philip Roth stárne a kupí jednu knihu na druhou, ale jejich kvalita neklesá.

Mario Vargas Llosa 
Pantaleón a jeho ženská rota 
(Odeon) 

Jediným důsledkem toho, že se peruánský prozaik stal vloni nositelem Nobelovy ceny, je v českém prostředí nové vydání tohoto románu. A je to velmi šťastná volba, neboť přináší rozpustilý příběh svědomitého důstojníka, který se snaží zhostit svěřeného úkolu – vybudování pojízdného nevěstince v amazonském pralese. Jen ať lidé vědí, že dostat Nobelovku neznamená jen psát vznešená moudra.

Claudio Magris
Poslepu
(Mladá fronta) 

Na otázku, proč v Čechách nemáme moře, tedy román terstského autora odpověď nedává. Ale při jeho čtení si lze tohoto živlu dosyta užít. Vyprávěn je totiž příběh italského revolucionáře, který je vězněn jak v nacistickém koncentráku, tak následně v pracovním táboře na jugoslávském ostrově. Ale román se rozpíná po celé Zemi, vedle střední Evropy se odehrává i v Tasmánii.

James Dickey
Vysvobození
(Argo)

Už to nikdy nedělejte, říká důrazně James Dickey ve filmové verzi svého románu, v níž si zahrál šerifa. Taková ztráta sebereflexe, najednou se tváří, jako že za nic nemůže... Přitom, kdo ty čtyři chlapíky poslal na divokou řeku, kdo je vystavil tolika nebezpečí, že čtenář trne, zkrátka, kdo to všechno zpískal? No, jistě, James Dickey. To se mu tedy ale zas povedlo. Moc.

Colum McCann
Co svět světem stojí
(Odeon) 

Philippe Petit si v roce 1974 mezi věžemi newyorských Dvojčat natáhl ocelové lano... Tímto obrazem začíná newyorský román irského prozaika, který vyšel před dvěma lety a byl oceněn Národní knižní cenou. Nyní vyšel česky, právě včas, protože je tu story „návrat ztraceného syna“ – Colum McCann totiž za román získal i The International IMPAC Dublin Literary Award.

Steve Sem-Sandberg
Chudí v Lodži
(Paseka)

Lodž se za války jmenovala Litzmannstadt a v tomto městě bylo jedno z velkých židovských ghett. Předsedou Židovské rady starších byl Chaim Rumkowski. Ten z ghetta vytvořil dobře fungující továrnu, která měla v očích nacistů zajistit jeho obyvatelům „nepostradatelnost“, a tedy šanci na přežití „konečného řešení“. O tom všem pojednává rozsáhlý román švédského autora.

Andrzej Bart
Továrna na mucholapky 
(Fra) 

Ve stejnou dobu jako Chudí v Lodži vyšel i román polského autora. Také zde je hlavní postavou Chaim Rumkowski, tentokrát však u jakéhosi nebeského soudu, svědky jsou obyvatelé ghetta. Rumkowski je zde tím, kdo se všemožně snažil ochránit obyvatele ghetta, stejně jako člověk, který se vozil v bryčce, svůj portrét dal natisknout na tamní peníze a zneužíval děti ze sirotčince...

Daniel Wallace
Velká ryba 
(Argo) 

Nikoliv náhodou má tato kniha podtitul Román mytických rozměrů. V románu jsou totiž vyprávěny bohatýrské historky Edwarda Blooma, které o sobě pronáší samozřejmě on sám, hlavně proto, že vždycky chtěl být „velkou rybou“. Jeho prolhanost není lhaním a jeho příběhy jsou stejně tak humorné jako dojemné. Román už také zfilmoval Tim Burton.

Ian McEwan
Solar 
(Odeon) 

Britský autor proslul hned románem Betonová zahrada. Jenže to už je více než třice let. Později se proslavil románem Pokání, který se rovněž dočkal filmové adaptace. V nejnovějším románu Ian McEwan přináší příběh nositele Nobelovy ceny za fyziku a nenapravitelného sukničkáře. Nyní je ale již demotivovaným a popáté ženatým vědcem, kterému začne zahýbat jeho žena...

Ben Tahar Jelloun
Poslední přítel 
(Fra) 

Pokud někdo touží navštívit Tanger, může tak učinit prostřednictvím románu francouzského autora s marockými kořeny. Ten vypráví příběh celoživotních přátel, spolužáků z lycea Alího a Mameda. Prožívají to, co my – lásky, politické poblouznění, manželství, odcizení, úmrtí rodičů, nemoci... Ale je tu přece jen jistá marocká příchuť, možná proto se taky Mamed na čas stěhuje do Švédska.

Jo Nesbø
Nemesis
(Kniha Zlín) 

Norský prozaik je ve skandinávském světě již léta oblíbeným autorem. Česky již dříve vyšly jeho dvě knihy, velký čtenářský zájem zaznamenal však až teď, v rámci boomu skandinávské detektivky. Hlavním hrdinou případů je vždy Harry Hole, v Nemesis řeší přepadení banky a také sebevraždu své dávné lásky. Na severu se takové věci příliš nedějí, a tak o nich rádi píší a čtou.

Ismail Kadare
Kdo přivezl Doruntinu?
(Dybbuk)

Kdo hledá, najde i v Albánii špičkového evropského prozaika. Nově vydaná novela se dokonce dotýká českého prostředí. Tam totiž byla provdána Doruntina, která se jednoho dne tajemně vrací do rodného domu v Albánii... Když ji matka spatří, omdlí. A když pak matka Doruntině řekne, že všech jejích devět bratrů zemřelo, omdlí zas ona. Vyšetřování kapitána Strese může začít.

Vladimir Nabokov
Bledý oheň 
(Paseka) 

John Shade je básník, který umírá. Zanechává po sobě poemu Bledý oheň, které se ujíma jeho přítel a kolega z univerzity John Kinbote. Jeho komentář k Bledému ohni se však čím dál více od veršů odkloňuje k prezentaci samotného vykladače. Ze sluhy básnického díla se tak stává vyšinutý parazit, jenž sebestředně blábolí. Důvtipná románová past velkého Rusa a jeho angličtiny.