Zemřel průkopník počítačové malby Sýkora. Nuly a jedničky proměnil v emoce

Informaci o smrti umělce sdělila jeho asistentka Veronika Hudečková. Sýkora byl uznávaným průkopníkem užití počítače ve výtvarném umění, jeho obrazy struktur a linií tvoří součást kolekcí prestižních domácích i světových galerií.

Vystavuje je například Centre Pompidou v Paříži, MUMOK - Stiftung Ludwig ve Vídni či Neues Museum v Norimberku.

Zdeněk Sýkora se narodil v roce 1920 v Lounech. Vystudoval výtvarnou výchovu, deskriptivní geometrii a modelování na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde poté působil jako pedagog až do roku 1980.

Po počátečním experimentování se surrealismem a kubismem se od konce čtyřicátých let věnoval krajinomalbě, která zůstala jeho celoživotní láskou. Generalizací přírodních forem dospěl k abstraktnímu výrazu a od počátku 60. let maloval kompozice založené na vztazích základních geometrických tvarů.

V roce 1963 vznikla první z řady struktur - Šedá struktura. Ve stejném roce se stal jedním ze zakladatelů výtvarné skupiny Křižovatka.

"Pro organizování geometrických elementů ve svých strukturách používal kombinatorický princip a v polovině šedesátých let ve spolupráci s matematikem Jaroslavem Blažkem zapojil do své práce počítač, a zařadil se tím mezi světové průkopníky této metody," připomněla Hudečková.

Účastí na několika důležitých mezinárodních výstavách umění geometrického zaměření Sýkora získal významné postavení na mezinárodní výtvarné scéně a jeho díla se dostala do předních evropských a amerických sbírek.

Důraz na linii na obrazech

Začátkem 70. let se elementem jeho nových obrazů stala linie. Oproti přísnému řádu, s nímž pracoval u struktur, využil při tvorbě liniových obrazů náhodnost. Tvary, délky, tloušťky, barvy a křížení linií určovala náhodná čísla, která generoval počítač.

Podle odborníků mohou Sýkorova plátna připomínat kaligrafii, v jeho liniích však nejsou patrné tahy štětcem. Paralelu někteří spatřují i v jeho obrazech a hudební partituře soudobé vážné hudby. Podstatná je i jeho raná zkušenost krajináře a fascinace vědou. Sám Sýkora například odkazoval na inspiraci reprodukcemi analýzy Brownova pohybu, tedy náhodného pohybu malých částic v kapalině.

Roku 1980 výtvarník odešel do důchodu a věnoval se pouze malířské tvorbě. V roce 1983 se oženil se svou bývalou studentkou, jeho manželka Lenka se později stala jeho spolupracovnicí.

Vloni připravila Galerie hlavního města Prahy Zdeňku Sýkorovi novou přehlídku, která se konala při příležitosti jeho devadesátin. Její autoři se snažili shromáždit to nejlepší z jeho více než padesátiletého díla, a tak se do Česka dostalo i jeho stěžejní dílo Linie č. 24 - Poslední soud, který zapůjčilo pařížské Centre Pompidou. Obraz o rozměrech tři krát tři metry je součástí stálé expozice tohoto významného muzea a Sýkora je jedním z mála českých autorů, kteří jsou v něm zastoupeni.

Retrospektivy a film

Malíř se roku 1991 se stal čestným občanem města Loun, v roce 2003 mu byl francouzským ministrem kultury udělen titul rytíře Řádu umění a literatury a v roce 2005 obdržel prestižní rakouskou cenu Herberta Boeckla.

Velkou retrospektivu Zdeňku Sýkorovi připravilo také Josef Albers Museum v Bottropu, Dům umění v Brně, Willhelm-Hack-Museum v Ludwigshafenu a Museum der Moderne v Salcburku.

Letos měl premiéru dokumentární film Krajina, který natočil režisér a kameraman Jaroslav Brabec o Sýkorově krajinářské tvorbě. Brabec o Sýkorovi již v roce 2001 natočil hodinový dokument v rámci televizního cyklu Evropané.