Natálie Kocábová

Jmenuji se Veronika Peková...

2012, XYZ - Albatros

Prolog

BUDU VÁM VYPRÁVĚT příběh. Odehrál se kdysi na podzim, když já byla mrtvá. Byl zvláštní? Ne. Já nevím. Byl rychlej. A spontánní. Celkem jasnej v tom, co zamýšlel. A nezamýšlel toho moc, jen nás chtěl poučit, nás tři, a to se mu teda kurevsky povedlo.

Kdybyste se onoho dne ocitli v jednom nejmenovaném kostelíku, možná byste spatřili muže. Muže středních let a staré mimiky. Muže, který nekouřil, protože věřil, že by mu to způsobilo rakovinu plic. Muže, který studoval, aby
byl, a on BYL katolickým knězem. Kdo je ten muž? Znáte kněze Čunderlíka? Znáte jeho křestní jméno? Protože já ne. Ale já znám kněze Čunderlíka a on zná mě. Je přísnej. Svědomitej. A ne tak tlustej, jak si myslí, ale trochu jo. Je dost ambiciózní, a nikdy by vám to nepřiznal. Myslí si, že má pravdu, přitom ví, že ji nemá, a je mu to jedno. Káže v kostele X na Praze Y a na bohoslužby mu chodí leda tak Z. Opravdu nic moc.

Sem tam sedí někdo v lavicích, někdy míň, někdy víc, ale moc toho nebude. Ani na té, ani na té bohoslužbě. Kněz Čunderlík sloužil Bohu a Bůh sloužil jemu, ale jenom když chtěl. A to Čunderlík neměl rád. On rád řád. On byl řád. On z řádu povstal a v řád se obrátí. Čunderlík měl v hlavě jasno.

Vidíte ten kostel? Kolik myslíte, že je tam lidí? Dvacet? Ale ten kostel je velikej, má dlouhou loď a několik postranních oltářů. Dobře, tak jste dnes nepřišli. Ale jiní ano. A ti teď mlčeli, protože si kněz na cestě k hlavnímu oltáři evidentně něco velkýho myslel. A teď všichni zpívaj. Jednu z těch nábožnejch písní. Já je nemám moc ráda, přijde mi, že nemaj dobrý texty a vždycky zní tak nějak totálně falešně.

Takže – já v době, kdy jsme šli se třídou do pitevny, Čunderlíka ještě neznala. Jak bych mohla? Do kostela jsem neměla ve zvyku chodit, i když s Bohem jsem nikdy vysloveně problémy neměla, a už vůbec ne do katolickýho. Podle mýho si Bůh myslel a myslí dodnes, stejně jako já, že s katolíkama není žádná sranda. Jsou moc konzervativní, ulítlo jim několik století a oni, místo aby si nějak zásadně pospíšili, ještě signalizujou novýho papeže bílým obláčkem vatikánskýho kouře.

Ne abyste mě špatně pochopili, já ráda rituály a s volbou papeže poměrně vždy souhlasím, ale prostě já ani Bůh nemáme rádi, jak jsou archaický. Řikaj to, co řikaj od začátku, a jak víme, nikdo zpravidla nemá pravdu hned od začátku. Jednoduše proto, že tu pravdu kromě Boha nemá NIKDO. A nikdy. Kromě teda Čunderlíka, ten má tendenci ji mít prostě pořád. Ale k tomu se dostanu.