Carlos Fuentes

Starý gringo

2005, Garamond, přeložil Vladimír Medek

"Ten starý gringo přijel do Mexika umřít."

Plukovník Frutos García nařídil, aby kolem pahrbku v gumovníkovém hájku postavili svítilny a ryli, jak nejrychleji půjde. Vojáci vzali rýče a pustili se do práce; byli svlečení do půl těla a po zátylcích jim stékal pot.

Starý gringo: tak říkali člověku, na kterého teď plukovník vzpomínal, zatímco malý Pedro upřeně hleděl na muže, ryjící v pouštní noci: viděl znovu pistoli, která se ve vzduchu střetla se stříbrnou pesovou mincí.

"Setkali jsme se tenkrát ráno v Chihuahue čirou náhodou, a i když to neřekl, všichni jsme pochopili, že je tu proto, abychom ho zabili my, Mexičané. Kvůli tomu přijel. Proto překročil hranice, tenkrát, kdy jen málokterý z nás opouštěl místo, kde se narodil."

Od rýčů odletovala hlína jako červené mraky zbloudilé z výšky: příliš blízko země a záře svítilen. "Zato gringové, ti ano," řekl plukovník Frutos García, "ti pořád překračovali hranice, svoje i cizí - a teď se stařec vydal přes pomezí směrem k jihu, poněvadž ve vlastní zemi už neměl hranice, které by mohl překročit."

"Dávejte pozor."

("A co ta hranice tady uvnitř?" řekla tenkrát gringa a sáhla si na hlavu. "A ta hranice tadyhle?" zeptal se generál Arroyo a sáhl si na srdce. "Jednu hranici se odvažujeme překročit jedině v noci," prohlásil starý gringo. "Hranici našich neshod s ostatními, našich zápasů se sebou samými.")

"Starý gringo umřel v Mexiku. Jen proto, že překročil hranice. Nebyl to snad dostatečný důvod?" řekl plukovník Frutos García.

"Pamatujete se, jak vyváděl, když se říznul při holení?" řekl Inocencio Mansalvo s úzkýma zelenýma očima.

"Nebo jak se bál vzteklých psů," dodal plukovník."To není pravda, byl statečný," řekl malý Pedro. 

"Abyste věděli, pro mě to byl světec," zařehtala se Kolčava.

"Ne, chtěl prostě, aby si ho všichni pamatovali takového, jaký byl," řekla Harriet Winslowová.

"Pozor, dávejte pozor."

"Teprve později jsme se všichni po troškách dozvídali leccos o jeho životě a pochopili jsme, proč starý gringo přijel do Mexika. Já myslím, že měl pravdu. Hned po příjezdu dával najevo, že si připadá vyčerpaný; věci už nebyly jako dřív a my jsme ho měli v úctě, poněvadž tady se nikdy nezdál unavený a byl ze všech nejstatečnější. Máš pravdu, chlapče. Byl příliš statečný, než aby mu to svědčilo."

"Dávejte pozor."

Rýče narazily na dřevo a vojáci na okamžik přestali a otírali si pot z čela. 

Jak žertoval starý gringo: "Chci se podívat, jestli ti Mexičané umějí střílet rovně. Moje práce je u konce, a já taky. Mám rád hru a mám rád boj, chci ho vidět." 

"Ano, měl oči, jako když se loučí." 

"Neměl rodinu." 

"Přestal psát a toulal se po místech, kde žil za mlada, po Kalifornii, kde pracoval jako novinář, po jihu Spojených států, kde bojoval za občanské války, a po New Orleansu, kde rád pil, chodil za ženskými a připadal si jako hotový ďábel." 

"Co vy všecko nevíte, pane plukovníku." 

"Před plukovníkem si dávejte pozor: vypadá, jako když má hlavu kdovíjak vysoko, a stejně všecko slyší." 

"A teď Mexiko: vzpomínání na rodinu, na místa, kam kdysi přišel jeho otec, také jako voják, když k nám před víc než půl stoletím vtrhli."

"Byl voják, bojoval proti nahým divochům a táhl pod vlajkou své země až do hlavního města civilizovaného národa, daleko na jihu."

Jak žertoval starý gringo: "Chci vidět, jestli ti Mexičané umějí střílet rovně. Moje práce je u konce, a já taky."

"Tomu jsme nerozuměli, protože když k nám přijel, byl ještě sekáč, držel se zpříma a ani ruce se mu netřásly. A k oddílu generála Arroya se přidal proto, že ty sám, Pedrito, jsi mu dal příležitost a on ji koltem čtyřiačtyřicítkou využil."

Muži si klekli kolem otevřeného hrobu a zadírali prsty do hran borové rakve.