Michael Kumpfmüller

Nádhera života

2012, Mladá fronta, přeložila Věra Koubová

Doktor přijel pozdě večer kterýsi pátek v červenci. Poslední kus cesty od nádraží byl v otevřeném voze k nepřečkání, pořád je ještě velmi horko, doktor je vyčerpaný, ale nakonec je přece jen tady. Ve vstupní hale na něj čeká Elli s dětmi. Sotva odloží zavazadlo, a už se na něho hrnou Gerti s Felixem, pusa se jim nezastaví. Od samého rána byli u moře, nejraději by se tam hned zase vrátili a ukázali mu, co postavili, obrovský hrad z písku, pláž je jich plná.

Tak už ho přece nechte, napomíná je Elli s rozespalou Hannou v náručí, ale oni pořád jen povídají, co všechno se jim ten den přihodilo. Elli se ptá: Tak jaká byla cesta? Nedáš si něco k snědku? Doktor zapřemýšlí, jestli se mu chce jíst, chuť nemá. Přesto zajde na skok nahoru podívat se na jejich letní byt, děti mu ukážou, kde spí, je jim jedenáct a dvanáct a mají po ruce tisícero výmluv, proč ještě nemůžou do postele. Panská přichystala talíř s oříšky a rozinkami, připravena je karafa s vodou, doktor se napije, řekne sestře, jak je jí vděčný, příští tři týdny se tu bude stravovat, stráví pohromadě spoustu času a pak se teprve uvidí, jak se mu to bude líbit.

Doktor od pobytu mnoho nečeká. Má za sebou těžké měsíce, doma u rodičů už déle zůstávat nechtěl, pozvání k Baltskému moři přišlo zrovna vhod. Byt našla sestra v novinách, inzerát, který sliboval prvotřídní lůžka a solidní ceny, navíc balkony, verandy, lodžie, to vše přímo u vzrostlého lesa a s nádhernou vyhlídkou na moře.

Jeho pokoj leží na opačném konci chodby. Není nijak zvlášť veliký, ale stojí tu psací stůl, matrace je tvrdá, kromě toho je na straně k lesu úzký balkon, příslib klidu, i když jsou z nedaleké budovy slyšet dětské hlasy. Vybalí si věci, několik obleků, prádlo, čtivo, papír ke psaní. Mohl by poslat Maxovi zprávu, jak proběhly rozhovory v novém nakladatelství, ale na to je času dost i příští dny.

Bylo zvláštní po tolika letech zas vidět Berlín; čtyřiadvacet hodin nato je tady v Müritzi, v domě, který má jméno Zdar. Elli už o tom zavtipkovala, doufá, že doktor na mořském vzduchu pár kilo přibere, i když oba vědí, že příliš pravděpodobné to není. Všechno se opakuje, napadá ho, už roky tráví letní měsíce ve všemožných hotelích či sanatoriích, a pak zas ty dlouhé zimy ve městě, kde někdy celé týdny nevstane z postele. Je rád, že je sám, posedí chvíli na balkoně, kam pořád ještě doléhají ty hlasy, potom si lehne do postele a bez potíží usne.