Večer britského tenoristy Iana Bostridge na Pražském jaru nebyl ani trochu nějakým líbivým hvězdným recitálem. Byl to naopak jemný komorní koncert staré hudby.
Podle očekávání árie z Bachových duchovních kantát spolehlivě vtiskly programu znak niternosti, neokázalosti a nadčasovosti a pěvec, který evidentně není žádným velkým extrovertem, se v takové repertoárové a výrazové poloze cítil zřejmě příjemně.
Energie zabalená v cudnosti
Jeho měkký hlas, který snadněji dosahuje k vyšším tónům než k nejnižším, je hladce ohebný, schopný detailních proměn emocí i dynamiky, sledujících text. Bostridge je typickým interpretem hudby z doby 17. a 18. století a typem vhodným k interpretaci romantických písní.
Poezie a oduševnělost jsou v jeho projevu přirozené, schopen je však i dalších charakteristik a z nahrávek je známo, že skvěle zpívá i Brittena či Stravinského.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
