Tak máme za sebou další pražský koncert Ozzyho Osbourna, tentokrát pod hlavičkou Ozzy & Friends. Původně plánovaný re-union Black Sabbath se bohužel nenaplnil a proto jsme viděli v podstatě stálou Ozzyho doprovodnou kapelu, doplněnou o dva hosty. Moc to nevadilo.
Naopak, Ozzy mohl tím pádem kromě nejstarších kousků ze sedmdesátých let nabídnout i pár slavných písní ze své sólové dráhy. Večer proto vyzněl pestřeji a barevněji.
Plochý respekt
Předkapela Black Label Society je už dlouhá léta v metalu váženým pojmem a i když se zvukaři snažili, aby byl její zvuk co nejplošší (to se předkapelám dělá, aby nezastínily hlavní hvězdu), odešla z pódia s velkým respektem publika, kterému se líbily jak kytarové exhibice frontmana Zakka Wylda, tak hudba sama.
Spočívala v kombinaci usilovné agresivity, rychlých temp a volných, neurčitých elektronických ploch. Škoda jen, že rychlost a adrenalin nejsou garancí alespoň nějaké myšlenky a že Wylde navíc moc neumí zpívat.
A pak už přišel na pódium čtyřiašedesátiletý Ozzy, jako obvykle se stylizující do stařičkého dementa, trpícího Parkinsonem a inkontinencí. Odvedl svou klasickou, zhruba stominutovou podívanou. Znovu nás v ní přesvědčil o tom, že rock, to je především osobnost. Zpíval příšerně.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
